Ankara Erasmus 5

Ankara Erasmus 5
 
zážitek od: 17.9.2008
zážitek do: 17.9.2008
počet zobrazení: 2613
zadán dne: 25.9.2008
změněn dne: 26.9.2008
0
adrenalin pro účast je potřeba autorizace
hodnotit:
popis: Hluboký nádech, výdech. Okolní svět se zastavil. Mé smysly zbystřily. Vypadám teď jako tyčkař, který se chystá překonat pětimetrovou hranici. Jediné dva rozdíly mě odlišují: Nemám v ruce tyč a stojím úplně nahý před sprchou chrlící ledovou vodu.

Rozběh! Zatnuté zuby! Pár sprostých nadávek, ale přežil jsem!

Možná se teď ptáte, proč se v civilizované zemi – jakou Turecko bezesporu je – vrhám do ledové vody. Důvodem není sázka, šikana, ani přehnaná touha dožít se 120 let. Ten důvod je prostý: U nás na kolejích jednoduše neteče teplá voda. Neteče už 14 dní a já se pomalu začínám obávat toho, že se teplé sprchy v Turecku nedožiji. První slibovaný termín byl asi před 14ti dny a od té doby se nezměnilo nic když pominu počet dalších slibů. A tak se umývám s úsměvem připomínající řehtajícího koně každý den. S korejskými spolubydlícími tu začínáme vymýšlet novou víru. Nemodlíme se však k Bohu. Nemodlíme se ani ke zvěři, mimozemšťanům nebo k lesním motýlům. Modlíme se k rychlovarné konvici ve víře, že nám sešle teplou vodu.

Teď mě tak napadá: Nedávno jsem šel po ulici a bavil se s kamarádkou anglicky. Přilehl k nám jakýsi prodejce levných knih a hned nám je vrazil do rukou. Jediné, čeho jsem si stačil všimnout byli cenovky. Bylo to dohromady v přepočtu 50,- Kč a on po nás nic nechtěl. Rychle na nás něco vychrlil a zase utekl. I kdyby mluvil pomalu, stejně bych mu nerozuměl. Byl jsem poměrně překvapený a tak mě zajímalo, co jsem díky svému studiu angličtiny získal. Učitelka by na mě byla jistě pyšná. Byli to dvě knihy pojednávající o Islámu, že prý Bůh je jen jeden. Ten muž by svými knihy určitě neplýtval, kdyby věděl jaké náboženské pouto je mezi mnou a rychlovarnou konvicí. :-)

Jenže teplá voda ještě není to nejhorší, co vám můžou odpojit. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní pěst. Po těžkém získání přístupových údajů do místního univerzitního internetu od turecké studentky ( představte si pod tím co chcete, ale místní úředníci mi nebyli schopní zajistit po 20 dnech pobytu studenský průkaz a přístupové údaje ) jsem jednoho dne vesele brouzdal a stahoval samozřejmě nějaká legální data. Myslím, že to byl nějaký seriál. A ejhle! Oni umí odpojit nejenom vodu, ale i Internet. Tak zvedám telefon a ve víře, že studenti Erasmu mají jakési svaté právo stahovat větší počet dat než běžní studenti, se pokouším dovolat do počítačového centra. Bohužel i s mým telefonem se děje něco podivného. Volaného účastníka nelze vytočit. Nelze se ani připojit k místní GSM síti. Později zjišťuji, že můj telefon není registrovaný v Turecké síti a je tedy zablokován. Vracím se tedy do 20. století a veškerou svou komunikaci řeším návštěvami. V Tureckém Vodafonu zjistím, že k odblokování mého telefonu je potřeba potvrzení o trvalém pobytu, které dostanu na policii.

Už z předchozích zkušeností vím, že mi policie toto potvrzení nevystaví bez potvrzení o studiu, na které ve skutečnosti už 14 dní čekám. Jdu tedy do Evropské kanceláře, kde se se snažím vynutil nějakou efektivitu jejich práce. Po čtrnáctidenním čekání, mém náporu a pohledu na mou zoufalou tvář se konečně odlepí jeden úředník a vyráží se mnou na rektorát. Pružina židle jen nechápavě kroutí hlavou.

Na rektorátu na mě – sláva – čeká papír s potvrzení studia. S tímto papírem okamžitě vyrážím na místní zahraniční pobočku Turecké policie. Na policii musím vyplnit 2 formuláře, kterým vůbec nerozumím protože jsou v turečtině, pořídit 4 fotky, speciální růžové desky a nechat si orazítkovat své potvrzení studia. Do formuláře vyplňuji jen nutné informace. Například do políčka mění píšu „nothing“ a políčko s emailem pouze proškrtávám. Ještě aby mi od turecké vlády chodil spam. Než jsem toto všechno zařídil byli 4 hodiny. Byl jsem však v klidu protože moje přepážka zavírá až v 5. Na přepážce čekalo asi 6 lidí a já si říkal to se stihne. Ve 4:30 však úředník oznámí, že mu jede autobus zavírá přepážku a mě dveře bouchnout před nosem. Druhý den je tu už jiný úředník, který mi naštěstí kolem oběda neuteče na autobus a ochotně přijme s 81 YTL (1200,- Kč) úplatkem moji žádost. Na oplátku mi dává potvrzení – opět kompletně v turečtině –, kde je v jednom políčku napsáno CZECHSLOVAKIA. Jen pro informaci: Tento úřední pracuje na přepážce pro cizince a neumí anglicky ani slovo. O týden později si vyzvedám svoje potvrzení a konečně mi Vodafone odblokuje telefon. Současně vyprší můj trest za stahování a já mám tedy dokonce i internet. Jsem zpět v 21. století až na tu vodu, která stále neteče.

ÚČASTNÍCI

PŘIPOJENÉ FOTOGALERIE

Ankara Erasmus 5

fotografií: 99
počet zobrazení: 5782
fotky od 17.9.2008 do 17.9.2008
adrenalin pro účast je potřeba autorizace
foto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogalerie

PŘÍSPĚVKY


žádné příspěvky