Ankara Erasmus 8 Stěhování

Ankara Erasmus 8 Stěhování
 
zážitek od: 1.10.2008
zážitek do: 1.10.2008
počet zobrazení: 2474
zadán dne: 9.10.2008
změněn dne: 10.10.2008
0
adrenalin pro účast je potřeba autorizace
hodnotit:
popis: Všiml jsem si, že pokaždé když začínám psát report o mém pobytu, píši jak je pro mě těžké zasednout k počítači a pár řádků napsat. Nyní se má situace úplně jinak. Právě jsem se vrátil z univerzity, kde jsem žádal o navrácení své zálohy za koleje, z které jsem se již před týdnem odstěhoval. Mé rozčarování skoro až zděšení mě přišpendlilo na židli. Tohle prostě musím popsat!

Nejprve ale postupně pěkně od začátku:

Zhruba po 14ti dnech, co jsem se nastěhoval na nové koleje, jsem v Ankaře poznal pár zahraničních studentů, s kterými jsem se domluvili, že si pronajmeme byt. Možná se ptáte proč jsem se chtěl přestěhovat po tak krátké době z těchto kolejí. Odůvodnění je jednoduché: Na koleji panovali poměrně přísná pravidla.

Mezi tyto pravidla patřil například zákaz pronášení alkoholu do budovy. Naši kolejdědci všechny ubytované kontrolovali. Ptali se jich zda přenáší v tašce nějaký alkohol. Někdy se dokonce stávalo to – vím to z vyprávění mého spolubydlícího – že jim batohy prohledávali. Vzhledem k tomu, že jsem jako jediný člen skupiny přebývající v našem pokoji nerozuměl ani slovo Turecky a naši kolejdědci neuměli ani slovo anglicky, byl jsem těchto dotazů a následných kontrol zproštěn. Tedy jediný vhodný ubytovaný na pronášení alkoholu přes recepci. Svého úkolu jsem se zhostil se zodpovědností a občas se stávalo, že jsem měl batoh plný piv.

Další pravidlo, co mě jako plnoletého studenta uráželo, nám přikazovalo být na koleji do půlnoci. Mým spolubydlícím vypracovaná cedulka s textem v překladu: „Dneska se s největší pravděpodobností zpozdím“ spolu s anglickou negramotností našich strážců (nevěděli jak mi odpovědět) mě zprostila i druhého krutého pravidla.

Nechápal jsem ani nesmyslné obcházení plotu když jsem se potřeboval dostat od koleje na zastávku. Tato trasa byla asi jeden kilometr pokud jste chtěli jít legálně přes hlavní bránu, přestože vzdálenost mezi naším pokojem a zastávkou byla vzdušnou čarou asi 10 metru. Myslím si, že byste také volili přelézání plotu a to i s vědomím, že vás u toho natáčejí bezpečnostní kamery. Nebo ne? :-)

Kvůli černému svědomí, vyvolávanému porušováním těchto pravidel, neustálému přelézání plotu, studené vodě, která po měsíci stále netekla a také ze zvědavosti jsem se rozhodl přestěhovat.

Nový byt obstarali moji nový Polští spolubydlící Agata a Wojtek a já jsem se tedy jen nastěhoval. Byt má 4 místnosti, kuchyň, záchod a koupelnu. Na první pohled vypadal krásně. To se ale změnilo.

Já jsem si vybral ten největší pokoj, který nikdo nechtěl. Možná kvůli tomu, že je průchozí. Možná protože v něm byly dva stoly a dohromady asi 15 židlí a nevypadal vůbec útulně. V prvních dnech jsme pouze z jednoho pokoje do druhého stěhovali nábytek, schovávali všemožné i nemožné věci, kterých jsem se štítily a řešili problémy s nefungujícím plynem, ucpaným tureckým záchodem, rozbitou sprchnout, neuvěřitelně páchnoucí kuchyní – kvůli špatně utěsněné kanalizaci, balkónem s 10ti centimetrovou vrstvou ptačího trusu a v neposlední řadě Internetem.

Nikdo z mých nových spolubydlících není počítačů velmi znalí a tak nabídl jsem se, že připojení k Internetu obstarám já. V Turecku jsou asi dvě možnosti jak se připojit. První možnost je prostřednictvím telefonní linky – technologii ADSL – podobně jako Čechách. Druhá možnost je skrze kabelovou televizi. Na obě tyto varianty však potřebujete podpis majitele a smlouvu na dobu minimální. Dost pochybuji o tom, že by nás místní poskytovatelé Internetu připojili na 4 měsíců a když jsem k tomu připočetl nesympatického majitele tyto dvě možnosti jsem zavrhl. Díky svému maturitnímu projektu jsem načerpal pár znalosti o bezpečnosti bezdrátových síti. V době maturit jsem však ještě netušil, že tyto znalosti využiji právě v Turecku.

Výhodou Tureckého operátora je, že ke každé přípojce ADSL dává modem s možností bezdrátového připojení. Proto každý v dosahu tohoto modemu se může pokud zná přístupové heslo připojit k Internetu. A takových modemů je v dosahu spousta. Zlomení tohoto hesla trvalo 15 minut.

Tak si tu vesele brouzdáme a využíváme připojení někoho jiného a on, jak se zdá, o tom nemá ani tušení. Nemusíte se bát, že bychom okrádali nějakou nebohou stařenku, co si na stará kolena pořídila Internet. Jen možná takovou stařenku brzdíme a ona si chudák nemůže stáhnout 10 dílů Simpsonových, ale jen 9 za den. Protože jsme však měli problém se signálem byl potřeba nainstalovat zesilovač. Mrkněte na fotky jak se mi to podařilo. V Čechách bych se za to asi styděl. Když ale porovnám svůj výtvor se zvěrstvy, které jsem viděl v Turecku, myslím si, že jsem dodržel všechny Turecké normy, pokud tu vůbec nějaké mají. (jedno zvěrstvo je například ta prodloužená prodlužka)

Svůj pokojíček jsem si přistavěl a i když se v něm necítím jako doma doufám, že to tady v něm tady přežiji. Přežiji za předpokladu, že mě nikdo neodstraní za mé „pochvalné“ dopisy z Turecka.

A dostáváme se konečně k situaci, které mě vyprovokovala sednout a psát:

Když jsem se na koleje, z kterých jsem nyní hrdinsky utekl, stěhoval, chtěli po mě zálohu 350 YTL (5000,- Kč). Neměl jsem na výběr a tak jsem tuto zálohu zaplatil. Nyní jsem se rozhodl svou zálohu získat zpět. Byl jsem informován o tom, že na na kolejích musím vrátit klíče a průkazku, a oni mi dají na oplátku stvrzenku o tom, že jsem nic nerozbil, a mám tedy nárok na vrácení celé zálohy. S touto stvrzenkou pak zajdu na rektorát, kde mi okamžitě vyplatí peníze. Skutečnost byla jiná.

Vrátil jsem tedy klíče a průkazku a požádal manažera koleje o tento papír. Ten moji řeč těla pochopil a zavedl do jiné kanceláře. Zde seděli dvě sekretářky, nejdříve museli vyhledal můj šanon, vyplnit pár formulářů, udělat asi 5 razítek, 5 podpisů aby mi nakonec dali A5 papír s potvrzením, že jsem nic nerozbil. Celou dobu tyto sekretářky spolupracovali a nebylo schopné vykonávat žádnou jinou práci. Takhle jsem zaměstnal 2 lidi na 20 minut a dostal jsem papír s jednou holou větou, podpisem a razítkem. Nyní jsem byl odkázaný na rektorát, kde se mě ujal jakýsi účetní a nabídl mi čaj. Já to samozřejmě neodmítl. Kord když to bylo zadarmo. Tento účetní vyplnil nějaký další formulář a šli jsme do jiné kanceláře, kde seděl další úředník, který tento formulář podepsal. Poté jsem s tímto podepsaným formulářem odešli za další sekretářkou, která měla na stole – opravdu nelžu – 3 čaje a tam mě sdělila, že peníze nemají v sejfu a já tedy musím počkat do konce měsíce až je tam budou mít. Odešli jsem zpět do kanceláře prvního úředníka, kde jsem už dost nevrle žádal o vysvětlení jak to, že jsou mi moji zálohu, kterou jsem musel zaplatit okamžitě, oni schopni předat až za měsíc. Vysvětlení jsem se nedočkal. Zato jsem se dočkal jen předtím objednaného čaje, který mi donesl jiný člověk – specializovaný na roznos čajů. Žádal jsem tedy aspoň o jakousi stvrzenku, že na tyto peníze mám nárok, protože jsem nyní v ruce neměl vůbec nic. On řekl něco ve smyslu: „Všechno je to uložené v systému přijďte za měsíc.“ Začínal jsem být už poměrně nepříčetný a to, kdo mě zná, je pro mě dost neobvyklí stav. Zavolal jsem tedy svému koordinátorovi a celou situaci mu objasnil. Ten mi řekl, že s tím nemůže nic dělat a že musím počkat do konce měsíce, ale řekl mi, že se mi za to zaručí, že to dostanu zpět. Vzhledem k tomu, že ke svému koordinátorovi jsem získal jakýsi kamarádský vztah, nebyl jsem schopný nadávat i jemu a vzdal jsem se. Sečteno a podtrženo: Kvůli výplatě jedné jistiny je to potřeba 6 úředníku a jeden čajonosič. Jistinu jsem však stejně nedostal proto práce těchto 7 lidí byla úplně zbytečná. (Nepočítám mého koordinátora).

Po návratu na kolej jsem se o tom ještě bavil s mými spolubydlícími, kteří se mi divili, že to takhle nechám, že jistinu musí vyplatit hned a že to není dobře, že jsem se tak rychle vzdal. Ale mě opravdu nestojí za ty nervy a za ztracený čas se jít s nimi dohadovat přesto, že věřím, že po určitém nátlaku by jistinu vyplatili hned. Já hold mám asi v životě jiné cíle než vařit čaj, vyplňovat formuláře a razítkovat dokumenty a nápravu Turecké kultury považuji za ztracený čas.
Mým chloupkům na zádech tedy nezbývá nic jiného než se ježit, když si čtu jak náš premiér je všemi deseti pro zapojení Turecka do EU. http://www.ceskenoviny.cz/tema/index_view.php?id=337490&id_seznam=3

Neříkám, že turecký národ je špatný. Našel jsem si zde už mnoho kamarádů a jsou to fajn lidi. V Turecku je jen jiná kultura, mají jiné zvyky a odlišné náboženství. Mají (jak jsem pochopil) jiné žebříčky hodnot mezi které patří – dáno náboženstvím – především rodina a klid. Nevím jestli je to krok správným směrem připojovat do EU tak odlišný národ. Vždyť můžeme výhodně obchodovat, volně cestovat a vycházet přátelsky. Děsí mě však představa stejných pravidel pro odlišné kultury.

ÚČASTNÍCI

PŘIPOJENÉ FOTOGALERIE

Ankara Erasmus 8 Stěhování

fotografií: 18
počet zobrazení: 4938
fotky od 1.10.2008 do 1.10.2008
adrenalin pro účast je potřeba autorizace
foto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogalerie

PŘÍSPĚVKY


žádné příspěvky