Erasmus Ankara 1 Cesta

Erasmus Ankara 1 Cesta
 
zážitek od: 25.8.2008
zážitek do: 25.8.2008
počet zobrazení: 1749
zadán dne: 29.8.2008
změněn dne: 29.8.2008
0
škola pro účast je potřeba autorizace
hodnotit:
popis: V polovině minulého roku jsme se s Martinem rozhodli, že vyjedeme na studentský výměnný pobyt Erasmus. Vyslechli jsme si besedu, vybrali destinace a podali přihlášku. Já jsem si vybral Belgii, Finsko, Španělsko a v krajní nouzi Turecko. Vzhledem k tomu, že jsem na školu první dva roky vyloženě kašlal, zbyla na mě krajní nouze. Martin na tom byl lépe. Pojede do Finska.

Příprava na můj půlroční výlet začala již půl roku před odletem. Nejzajímavější bylo vyřizování finanční dohody s rektorátem VUTBR. Telefonicky jsem si domluvil termín s sekretářkou. Protože jsem měl poměrně volný týden odjel jsem do Brna o pár dní dříve. V den, kdy se naše schůzka měla konat jsem si ale uvědomil, že jsem velmi zodpovědně veškeré podklady nechal ležet doma na stole. Zavolal jsem proto mamce zda mi tyto poklady nenaskenovala. Po krátké domluvě se mamka rozhodla pro jednoduší variantu: nafocení. Když jsem fotku na email přijal zjistil jsem, že mamka nafotila nejen dokument ale i svoji nohu. V domnění, že mamka je na svou nohu hrdá a chce jít proslavit, přeposlal jsem takto naskenovaný dokument na rektorát. Když jsem přišel na rektorát přivítala mě sekretářka s barevnou laserovou kopii dokumentu včetně maminčiny nohy. Teď maminčina noha leží jako příloha finanční dohody na rektorátu.

Brzké období před odjezdem jsem přežil poměrně nad očekávání bez stresu a cestovní horečky. Moji přátele, rodina a vůbec všichni nejbližší mě podporovali. Jako příklad můžu uvést moji babičku, která mě nezapomněla informovat o sebemenším teroristickém incidentu v Turecku, kamarádku, které mi vyprávěla o kamarádce, co se vrátila z Turecka s virózou. Slyšel jsem taky o odcizených zavazadlech na letišti, o ztracených cizincích, které už nikdy nikdo nenašel a těsně před odjezdem o zříceném letadle společnosti Austria airlines, kterou jsem si vybral i já.

Protože jsem celkem zvyklí cestovat – především do Brna – flegmaticky jsem začal balit až v den odjezdu. Na letence jsem měl uvedené hmotnostní limity zavazadel 20kg + 5kg příručních zavazadel. Protože jsem nikdy předtím neletěl, neměl jsem představu o množství věcí, které váží 20kg. Můj první pokus byl částečně úspěšný. Přichystal jsem si věci, které dohromady vážili 20kg - bohužel dvakrát. Každou kupičku jsem proto rozpůlil a bylo vyhráno! 20 kg batoh byl připraven! Do příručního zavazadla jsem nacpal všechno možné, co se nevešlo do mého 20kg zavazadla ( výsledek 15kg ). Předpokládal jsem, že letištní kontrola bude toto zavazadlo přehlížet a nenapočítá mi příplatek za těžší zavazadlo. A tak se taky stalo! Ach... ta česká vypočítavost. (Za tento návod jak obelstít rakouské letecké společnosti neručím. )

Můj výlet začal na Pardubickém nádraží 25.8.2008 v 1:45, ráno. Mamka i taťka mě na nádraží doprovodili. Připomnělo mi to mé rané školení léta, kdy mě poprvé vedli do školy. Popravdě: kdybych nebyl kluk tak bych býval uronil slzičku, když jsem je skrz okénko viděl mávat. Jízdenky mě stáli dohromady 750,- Kč, včetně místenek, za které jsem i ve 2 ráno byl vděčný. Vraceli se zhulení fanoušci hip-hopové zábavy z Hradce, takže vlak byl úplně plný. Tento rychlík mě dovezl na nádraží v Břeclavi, kde jsem přestoupil na rychlí do Vídně. Když jsem vystupoval na Vídeňském nádraží zachytil jsem se batohem o kliku dveří a nemohl jsem dopředu ani zpět. Nebýt paní, která mě ochotně pomohla, zřejmě bych všechny cestující ve vlaku blokoval do teď. Zde jsem se dopravil přímou linkou (6 EUR) na letiště. V tento okamžik jsem byl asi nejvíce vyčerpaný. Již jsem 30 hodin nespal a musel jsem tu čekat 4 hodiny v letištní hale na můj let (6600,- Kč). Když jsme nasedli do letadla kapitán letu, jakýsi Magmahed ad Kabul, nás informoval, že vzlétneme až za 40 minut. Důvodem měl být zvýšený letecký provoz nad Ankarským letištěm. Přesně v tento moment ke mně přisedla Slovenka letící do Ankary za prací a informovala mě, že to jsou jen lži, že viděla nějaké kabely visící z letadla – není nad uklidnění před odletem! Během letu jsem si objednal 3x víno, které bylo zadarmo a tak zahnal myšlenky na tvrdé přistání. Vše bylo ok a já i celé posádka letadla přistála v Ankaře. Na Tureckém letišti jsem si musel zažádat o vízum ( 10 EUR na měsíc ) a poté mě pustili skrz brány do mého nového domova – na pět měsíců – do Ankary.

Poznámka autora: Takto komplikovanou cestu jsem zvolil z důvodu levnější letenky z Vídeňského letiště. Po zkušenostech však doporučuji připlatit 2 000,- a letět přímo z Prahy.

ÚČASTNÍCI

PŘIPOJENÉ FOTOGALERIE

Erasmus Ankara 1 Cesta

fotografií: 53
počet zobrazení: 2325
fotky od 25.8.2008 do 25.8.2008
škola pro účast je potřeba autorizace
foto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogalerie

PŘÍSPĚVKY


žádné příspěvky