Erasmus Ankara 2 První dny

Erasmus Ankara 2 První dny
 
zážitek od: 26.8.2008
zážitek do: 26.8.2008
počet zobrazení: 2024
zadán dne: 30.8.2008
změněn dne: 30.8.2008
0
škola pro účast je potřeba autorizace
hodnotit:
popis: Cesta do Ankary byla značně vyčerpávající. Byl jsem proto velmi vděčný, že mi Ankarská univerzita poslala na letiště pomoc v podobě (jak jsem později zjistil) fajn studenta jménem Batuhan Akta. Přesto, že jsem se ocitl v úplně novém městě, jsem netoužil po ničem jiném než po měkoučké postýlce a pár hodin spánku. Batu mě dovedl na kolej. Z rozhovoru, který poté Batu s kolejchlapem :-) vedl jsem pochopil pouze že mluví turecky. Později - druhý den – mi bylo vysvětleno, že se musím každý den v průběhu 21-23 hlásit na recepci a podepisovat jakýsi papír a že v za týden budu přestěhován na další koleje.

Ještě první den jsem se po krátkém spánku šel projít po hlavní ulici, na které stála kolej. Když jsem se však po ulici vracel, kolej jsem minul. Potom jsem asi 10 minut zoufale běhal tam a zpět a nevěděl, kterým směrem ke koleji jít. Nakonec jsem pak využil mužského orientačního smyslu a kolej našel.

Ráno jsem se probudil v novém městě. Byli jsme s Batuhanem domluveni, že se pro mě staví v 13:00 a vyřídíme nějaké základní věci. V 13:30 jsem pochopil, že dochvilnost není silná stránka Tureckého národa. Vyrazili jsme skrz neznámé město vstříc novému poznání - vstříc Ankarské univerzitě. Ulice tu jsou mírně znečištěné. Je to však, podle mého názoru, způsobené především absenci odpadních košů, kterých tu opravdu moc není. Je potom snadnější ukrýt obal od nanuku pod odhozenou láhev od Coca-Coly než vyhledat nejbližší koš - sám sem se o tom přesvědčil.

Jedním z hlavních důvodů mého výjezdu do zahraničí byla slabá znalost angličtiny – především konverzačních schopností. V Čechách jsem se nebyl schopný donutit k dlouhodobějšímu učení a tak jsem si řekl, že když se nedonutím sám, donutí mě prostředí. Od mého příjezdu se proto mojí základní zbraní v boji o přežití stal Česko-anglický slovník. Batuhan, mluvící plynule anglicky, měl pro mé krkolomné fráze, herecké výkony a máchání rukama, noha naštěstí pochopení.

Ocitli jsme se na studentské půdě. Obří univerzita. Jsou zde téměř všechny fakulty na jednom místě. Mají zde tenisové kurty, fotbalové hřiště, hřiště na basketbal a objevil jsem dokonce i krytý 50ti metrový bazén.

První zastávkou pro nás byla Evropská kancelář pro zahraniční studenty. Velmi vřele mě přivítali a dokonce jsem byl obdarován několika dary – tričkem s nápisem ANKARA UNIVERSITY, taškou s nápisem ANKARA UNIVERSITY, hrníčkem s nápisem ANKARA UNIVERSITY a kšiltovkou s nápisem ANKARA UNIVERSITY. V první chvíli jsem očekával i zubní kartáček a spodní prádlo s nápisem ANKARA UNIVERSITY. Bohužel jsem je však nedostal. Přesto to bylo velmi hezké gesto a příjemné přivítání.

Druhou zástavkou – pro mě velmi překvapivě – byli kanceláře profesorů. Seznámil jsem se osobně se všemi kantory a potřásl jsem si s jejich pravicemi a prohodil pár slov – které jsem předtím našel ve slovníku. Vztahy mezi učiteli a žáky jsou tu pro mě nezvykle velmi blízké. Každý učitel zná svého žáka. To u nás na fakultě, kde studuje v jedné třídě přibližně 650 žáku asi není dost dobře možné. Batu mě pak chtěl představit i svému kantorovi, ale ten bohužel nebyl v kanceláři.

Ve městě jsem poté museli vyřídit registraci mého telefonu. Každé telefonní číslo zde má svého majitele. Pokud ho nemá je do 14 dnů zablokováno. Musím si zvykat. Policie tu je o trošku přísnější.

V podvečer jsme vyrazili do hospody. Poznal jsem zde pár Batuhonových přátel. Pivo stálo v přepočtu zhruba 50,- Kč. Byl jsem pozorněn, že pivo v restauracích je tak z 25% voda. Hospodští tohoto podvodu využívají k získání většímu zisku. A opravdu. To pivo bylo vážně břečka. Nakonec jsem byl velmi překvapen, když za mě dvakrát zaplatil se slovy, že jsem host a proto je vyloučené, abych platil já.

O den později jsem se šel podívat na trh. Potřeboval jsem koupit nějaké jídlo a hygienu, kterou jsem pro jistotu nebral do letadla. Zde mě neznámý obchodník, který na trhu ve stánku prodával počítačové komponenty, pozval na čaj a já pochopil, že Turecký národ je velmi pohostinný.

Večer jsem se snažil připojit na Internet. Zašel jsem tedy do počítačové místnosti k tomu určené. Bohužel Internet tu běhal velmi pomalu a tak jsem začal zjišťovat proč. Zjistil jsem, že Internet je pro mě zatím z neznámých důvodů blokovaný. Nebudu tu ztrácet čas s vysvětlováním, jak jsem to udělal, ale jednoduše jsem jejich blokaci obešel. Později jsem zjistil, že některé weby blokuje místní univerzita. Zbylé weby potom blokuje vláda (například youtube.com). Neznalý student potom nemá skoro možnost využívat služeb, který Internet poskytuje. Vtip je v tom, že každý student je znalý a ví jak tento jejich blokovací systém obejít a tak je jim toto blokování ve skutečnosti na nic.

Zatím Tureckému národu nerozumím ani slovo - vyjma slov [nešekudlar] (na zdravý) a [meme] (prsa). Kupuji jídlo jen ve fast-foodech, které mají obrázkové menu. Ale ŽIJU!

ÚČASTNÍCI

PŘIPOJENÉ FOTOGALERIE

Erasmus Ankara 2 První dny

fotografií: 25
počet zobrazení: 3473
fotky od 26.8.2008 do 26.8.2008
škola pro účast je potřeba autorizace
foto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogaleriefoto z fotogalerie

PŘÍSPĚVKY


žádné příspěvky