Erasmus Ankara 3

popis: Vítám Vás u dalšího dílu návodu „Jak přežít v Ankaře“ :-)

29.8.2008 Batuhanovi kamarádi vymysleli, že se bude hrát společenská desková hra RISK. Tři Turci, Němka a jeden Čech (já – víc jich tu v Ankaře asi není) jsme tedy vyrazili do bytu jednoho z nich. Nasedli jsme u do malého speciálního autobusu, který nabírá lidi tam, kde mu skočí do cesty a vykládá je tam, kde si zařvou. My si zařvali asi 50km od místa, kde nás nabral. K mému překvapení jsme ani jednou nemíjeli ceduli s názvem jiného města. Po 50 km cesty jsme byli stále v Ankaře a právě před panelákem, kde Bora (jeden z Turků) bydlel. Naskákalo nás 5 do výtahu pro 3 lidi. Už to asi v životě neudělám! Výtah zhruba o jeden metr stoupl vzhůru a rázem se v něm zhaslo světlo. V posledním momentu, kdy světlo ještě svítilo, bylo vidět, že začíná klesat! Já byl v takovém šoku, že jsem se začal smát. Zbytek začal křičet a hystericky mlátit do dveří. Platila zde rada: V krajní nouzi „Zachovejte paniku“. Nikdo nevěděl co se v následujících pár vteřinách stane. Během toho, co ostatní zuřivě křičeli a mlátili do dveří, výtah pomalounku a v klidu klesal. Klesl přesně metr. Pak se otevřeli dveře. Byli jsme zachráněni :-). Nevím jestli to bylo schválně, ale jistě Vás to odnaučí přeplňovat výtah.

Podobné ponaučení Vám bude jistě uštědřeno, když vjedete do jednosměrky z opačné strany. Mrkněte na fotky jak před tímto přestupkem místní řidiče policisté varují. Je to celkem radikální řešení. Pokud najedete z opačného směru... můžete vytahovat hever :-)

V Borově bytě jsme si zahráli hru RISK a poté jsme začali pít. Pít v Tureckém stylu. Pili jsme tradiční pití RAKI. Chutná to jako pendrek rozpuštěný ve vodě. Tradičně se to pije při hostině, takže i my jsme měli plný stůl výtečného tureckého jídla. Škoda, že mi tradiční turecké pití nechutná. Začal jsem tedy pít pivo a celý ceremoniál jsem pokazil :-)

Když jsem se ráno v Borově bytě probudil a podíval se z okna myslel jsem, že se stal nějaký převrat. Bylo 30.8.2008. Všude vyseli obrovské turecké vlajky – někdy u přes několik oken a fotky nějakého vůdce. Později jsem zjistil, že onen vůdce je slavný Mustafa Kemal Ataturk (otec turků), který na začátku dvacátého století přivedl Turecko na cestu (myšleno v dobrém) jaké je dnes. Je zde velmi uznávaný, což dokazují i vlajky a jeho podobizny na panelových domech. Někteří Turci měli i jeho portréty vyzdobená auta. Je opravdu vidět, že pro Turecká národ toho udělal hodně a mě zajímalo co.

Ataturk pocházel z chudé rodiny celníka v dnešním Řecku. Protože byl Turek, byla jeho rodina v Řecku velmi šikanována. Turecká země mezitím prodala mnoha válkám, okolní země na ní utočili, podléhala národním nepokojům a chátrala. V období první světové války se Mustafovi podařilo národ sjednotit. Velkými reformami přivedl nábožensky (islámem) vedený stát na republiku demokraticky (1923) smýšlející po vzoru tehdejší západní Evropy. Vymýtil vliv Islámu na vládu, zavedl povinnou školní docházku, zrovnoprávnil ženy, zavedl latinku, odstranil povinnosti jako například nošení šátků, ale především uplatnil své vojenské nadání a ubránil hranice Turecké země před Ruskem a Řeckem. Přesto, že měl spoustu odpůrců především kvůli jeho odporu k Islámu, radikálním změnám někdy i silnou vynucených, jeho vliv se stal pro Turecko rozhodující v pokroku v moderním světě. Zemřel na cirózu jater (Mě bylo vysvětleno, že veškeré kroky, které konal, vymýšlel v klidu při skleničce RAKI– sympaťák, že?).