Erasmus Ankara 4

popis: Už celé dva dny oddaluji můj další report o Ankaře. Ale nedávno jsem si koupil flašku vína a řekl jsem si, že ji otevřu až Vám budu opět psát. Alkoholismus zvítězil a já se tedy pokusím sesmolit pár dalších řádku o Ankaře.

Následují den po „tureckém převratu“ jsem se vydal s Goksu (turecká dívka) a její přáteli na diskotéku. Tvrdili, že tu před měsícem otevřeli novou diskotéku, v které ještě nebyli, a že se do ní chtějí podívat. Já souhlasil a přidal se. Vyzvedli mě na kolejích a opět jsme ujeli zhruba trasu Pardubice → Hradec Králové a zpět. Na první pohled mě překvapila početná ochranka. Bylo zde snad 10 ochránců oblečených ve slušivých černých smokinzích. Všichni vlastnili handsfree vysílačku a zbraň. Zkrátka na první pohled to vypadalo, že zde budu na parketě trsat se samotným prezidentem USA. Prošli jsme přes bezpečnostní pás a já se rázem ocitl na ******** místě v Ankaře. Stoupli jsme si ke stolečku a já si objednal pivo. Přinesli mi 0.3l piva a vyinkasovali si v přepočtu 250,- Kč. Opravdu si nevymýšlím! 250,- Kč! (******** znamená nejdražším). Neměli zde parket a tancovalo se kolem stolečku. Bylo to zvláštní, ale jak jsem zjistil, ani pro místní nijak zajímavé. Po hodině jsme odešli pryč a přesunuli jsme se do restaurace. Tady mě velmi překvapil rozdíl při placení. V České republice je většinou problém s tím, kdo u stolu zaplatí poslední dvě zbývající piva. Tady, když číšník přinesl účet (dohromady asi 45 lir), každý vytáhl z peněženky papírovky a hodil je na stůl. Já abych nebyl pozadu, tak jsme taky něco hodil na stůl. Jenže už tam bylo asi 60 lir tak mi to vrátili.

Další den jsem byl dost unavený a tak jsem se rozhodl najít koupaliště. Po hodině jsem konečně našel koupaliště. Při vstupu (byl docela drahý v přepočtu asi 160,- Kč) mi nabízeli plovací čepici. Já nechápal na co jí potřebuji a tak jsme zdvořile „I am so sorry, I don't understand you.“ odmítl. Očekával jsem obrovský bazén s vířivkami a toboganem. Za 160,- Kč? Proč ne. Při vstupu do bazénu mi ale došlo proč mi u vstupu nabízeli čepici. V dvou maličkých bazénech se tu tísnilo asi 200 turku. Hustota byla tak 1 turek na metr krychlový vody. Jako české plavidlo jsem se neodvážil vstoupit do těchto vod a tak jsem využíval jen studené sprchy a sluníčka, které tu měli naštěstí zadarmo.

Mimochodem to turecké víno je vážné dobré!

V pondělí jsem byl nucen přestěhovat se na nové koleje. Zabalil jsem a čekal v suterénu na Batuhana, který mi přislíbil pomoc se stěhováním. Když Batuhan přišel, prohodil pár tureckých slov s místním kolejchlapem a pak mě vysvětlil, že se nikam stěhovat nebudu, že dostanu jen nový pokoj. Dostali jsme klíček, ale protože měli jediný, museli jsme si jej zkopírovat. Nastěhoval jsme se a vyrazili jsme do města. Asi v polovině cesty Batuhan zvedl telefon a vytřeštil oči. Pak prohodil nejprve pár anglických, poté tureckých sprostých slovíček a sdělil mi, že se musíme vrátit, že se opravdu budu stěhovat na nové koleje. Já jsem byl docela klidný. Vždyť jsem přišel jenom o asi hodinu času a 1,5 liry za klíček. Vrátili jsme se tedy a přestěhovali jsme veškeré mé věci na nové koleje. Jako spolubydlící jsem dostal dva šikmooké hochy. Ale mám štěstí. Nesnaží se mi nic prodat :-). Ani je tu neslyším pokřikovat „tryťa-padě“. Jsou naopak velmi sympatičtí. Škoda, že tomu jednomu nerozumím – mluví hodně špatně anglicky, a ten druhý zase nerozumí mě – mluví až moc dobře anglicky. Zatím to však vypadá, že spolu budeme vycházet. :-)

Velmi zajímavá je také doprava. Většina silnic je tu 2-4 proudových. Jen ty proudy na nich zapomněli nakreslit. Takže je to jedno velké hřiště, kde každé auto bojuje a metr místa. Jakmile řidič vidí volnou skulinku prostě jede. Když do toho připočítáte chodce nerespektující semafory a přechody (auto tu má ale přednost), vzniká z toho jeden velký guláš a nijak organizovaná doprava. Dokonce tu jezdí velmi často na červenou. Policie tomu guláši jen nečině přihlíží.

Velmi populární jsou tu také klaksony. Na rozdíl od mé mamky, která možná ani neví, kde se toto výstražné zařízení spouští, Turečtí řidiči jich používají snad úplně ke všemu. Když odbočují, když předjíždějí, když zastavují, když couvají, když je něco naštve, když je něco potěší a dokonce jsem viděl jednoho řidiče, který troubil, když si otevíral okénko. Klaksonová symfonie. Zněla by hezky, kdybychom neměli jednu 4 proudovou silnici pod oknem.

Co se týče hromadné přepravy, tak zde provozují 3 druhy autobusů, taxíky a metro. Naopak tu nenajdete tramvaje.

Metro má dvě linky. Jedna linka se jmenuje „Metro“ a druhá linka „Ankaray“. Dostanete se s nimi velmi pohodlně a docela levně (v přepočtu 17,- Kč za jízdu) do hlavních center města. Bohužel na tak velké město jsou dvě linky málo. Zbytek hromadné dopravy zastupují taxíky a autobusy.

Taxíky jsou všechny v jednotné žluté barvě. Je jich tu opravdu mnoho. Takže se ten pohybující štrúdl – dopravní zácpa – hezky žlutí. Stojí zhruba jako u nás.

Co se týče autobusové dopravy tak v ní mám zatím celkem zmatek. Respektive nikdy netuším kam jede. Takže se pro mě tato doprava stává jakousi loterii zda se za (v přepočtu) 17,- Kč za jízdu dostanu tam kam chci. Jezdí tu (jak já jím říkám) tzv. zastávkové autobusy a malé autobusy. Ty zastávkové staví na zastávkách a jsou soukromé nebo městské. V městských autobusech platí lístek, který se dá koupit v trafikách po městě. V soukromých autobusech se platí hotově pokladnímu, který sedí uprostřed.

Na malé autobusy musíte zamávat, aby Vám zastavily. Zastaví Vám téměř kdekoli. Zaplatíte přímo řidiči. Ten Vás za odměnu vysadí tam, kde si budete přát. Stačí jen zavolat kouzelné turecké slovíčko a autobus stojí a otvírá dveře. Já jsem si ho bohužel do této doby nebyl schopný zapamatovat a tak vždy v malém autobuse hledám někoho, kdo mluví anglicky a zastaví malý autobus za mě. Tento autobus má pro mě výhodu, že když zjistím, že jsem vsadil špatně, můžu okamžitě vystoupit. Ale i tak ztrácím veškerý vklad. Nevýhodou je asi bezpečnost. Tyto autobusy jezdí hodně přeplněné a myslím si, že jejich technický stav také neodpovídá zodpovědnosti za životy cestujících.

Jízdní řády a pásmové jízdenky zde nenajdete.

Speciální vozidlo tu má děkan. Viděl jsem ho jednou. Jezdí v limuzíně s vlaječkami univerzity a nad přední značkou má dva malé majáčky.

Víno je prázdné. Tak zase příště. :-)

P.S. Pomohla mi sním Korea.