Erasmus Finsko 9 - Norsko

popis: Můj život je poměrně často ovlivňován náhodami a příležitostmi. Byl jsem na party s mým kamarádem Maďarem, kde jsme potkali další dva Maďary a ty nám nabídli, abychom se k nim přidali při výletu do Norska. V podstatě už měli vše promyšlené a již jenom hledali zbylé dva členy. Odjezd byl stanoven za pouhých pět dní. Se Szabim jsme potřebovali zařídit uvolnění z našeho jazykového kurzu a sehnat vybavení, především stan. Ve Finsku i Norsku je totiž možné stanovat kdekoliv, i na soukromém neoploceném pozemku.

Při shánění stanu jsme zjistili, že normální stan tu neseženeme pod méně jak 100EUR a kvalitní stany začínají až na 200EUR. Naštěstí jsme narazili na obchod, který cenovou hladinou a kvalitou produktů může konkurovat i mnou neoblíbenému Lídlu. Zde jsme našli stan za 13EUR, spacák do -15 stupňů za 28EUR a samo nafukovací matračku za 18EUR.

Ve čtvrtek zrána jsme vyrazili ve vypůjčeném autě, směr Norsko - Nordkapp. Nordkapp je nejsevernější místo v Evropě.Dobře, tak nejsevernější není, je druhé nejsevernější, avšak to pravé nejsevernější je od něj vzdálené pouze pár set metrů, ale pro změnu k němu nevede silnice :D. Účastníky zájezdu tedy byli tři Maďaři a jeden Čech, byl jsem tedy v nevýhodě a občas nevěděl o čem se baví, když začali mluvit maďarsky. Dva z nich jsou starší, a jsou zde v Oulu na pracovní stáži.

Cestou na Nordkapp jsme překročili severní polární kruh, a zastavili v muzeu o Sámském lidu a skanzenu. Popravdě všechny muzea ve Finsku jsou snad jenom o Sámském lidu, jež tu byl od pradávna a stále je. Po návštěvě druhého muzea začíná být Finská historie nudná. Cestou jsme stále potkávali hromady sobů, kteří si to štrádovali silnicí, jelikož jim to přijde více pohodlné než chodit lesem. Pro nás to byla z počátku velká atrakce, ale když už vidíte stopátého soba ... Soby jsou zde pro motoristy často nebezpeční, jelikož se rádi motají pod kola a tak je důležité kolem nich projíždět pomalu. Já si ale myslím, že to je hlavně jenom v zimě, kdy je za polárním kruhem tma i 24 hodin denně a soby z nudy a depresí páchají sebevraždy :D.

Ve Finsku snad ani nemají dálnice, alespoň na severu, a rychlostní limitu jsou tu proto celkem nepříjemné (80-100km/h). Na druhou stranu provoz tu je minimální, a to že by vás někdo dojel, nebo vy jeho je celkem rarita. Silnice jsou téměř pořád rovné a to samé i krajina (nuda).

Večer jsme si našli místečko kousek od silnice, ještě na finském území, abychom zde strávili noc. Rozdělali jsme oheň, opekli buřty (které snad ani nebyli vyrobeny z masa) a začali stavět náš stan. Při této příležitosti jsme zjistili proč byl tak levný, vypadal totiž jako dětský, člověk se v něm nemohl pořádně natáhnout a ještě ke všemu když začalo pršet, tak udržoval klima, že vevnitř bylo více vody než venku. Teplota v noci klesla na 3 stupně a jelikož se v mokrém spacáku spí špatně, tak jsem byl vděčný za ráno a možnost dospat vše za jízdy v autě. V noci nám ale kolem stanů pořád šmejdili soby a hledali něco k snědku, dokonce i jedno auto zastavilo aby si vyfotilo náš "stanový tábor" ve kterém se prohání soby.

Další den jsme pokračovali na Nordkapp, a cestou se stavili na chvilku v jednom norském národním parku. V Norsku mě překvapilo, že po silnici pobíhali nejen soby, ale i ovce. Na mys, na kterém Nordkapp leží, se jede podmořským tunelem, který je zpoplatněn (poměrně hodně) a ještě ho musíte platit dvakrát. Zde se ukázala neschopnost jednoho našeho řidiče, který se nebyl schopný rozjet do mírného kopce ani s pomocí ruční brzdy, a ještě se mu k tomu podařilo nabourat německého řidiče, co byl za námi. V tu chvíli jsem začal pochybovat o zdárném na vrácení do Finska. Auta naštěstí ani nebyla poškrábaná a tak se pokračovalo.

Pokud chcete jít na Nordkapp, připravte si další peníze, jelikož za vstup se musí platit (přibližně 600kč za osobu), nám se již platit nechtělo, a jelikož jsem prostudoval tipy na internetu ještě před odjezdem, zaparkovali jsme auto kilometr od Nordkappu a vydali se na cestu pěšky, po okraji útesu, tak aby si nás nikdo nevšiml, což se nám podařilo a my ušetřili, a stejně jsme zadarmo viděli vše. Dobytí Nordkappu, jsem patřičně oslavil plechovkou pivo, jako správný Čech :). Milým překvapením bylo, že v srpnu dobyla Nordkapp také spousta Čechů a Slováků, kteří zde zanechali památní tabulku :-).

Po návratu k auta jsme pokračovali směr Tromso, noc jsme tentokrát strávili v chatce, jelikož venku značně pršelo. Další den jsme dorazili do krásného ostrovního města Tromso, navštívili lanovku, kostel a zjistili že norské dívky jsou mnohem krásnější a elegantnější než Finky. Potřebovali jsme někde strávit noc, a jelikož jsme chtěli šetřit, začal jsem shánět informace od místních. Většina lidí zase mluvila dobře anglicky, bohužel ale nevěděli o žádném přístřeší. Dvěma mladým holkám jsem asi prodloužil život o pár dní, když jsem je rozesmál otázkou, jestli nevědí o nějaké jeskyni kde bychom mohli přespat. Nakonec jsme našli místo kousek za městem, kde jsme postavili naše stany a přenocovali, v noci byla ještě větší zima a pršelo ještě více, než první noc. Já jsem nevydržel a zbytek noci strávil v autě.

Příští den jsme navštívili dalším muzeum, tentokrát univerzitní a pro studenty velmi přívětivé. Zde jsem nevěřil svým očím, když jsem zjistil, že mají prohlídky i v českém jazyce. Důvod byl, že zde pracuje jeden Čech, ten mi řekl, že téměř každý druhý den potkává v muzeu české návštěvníky a jenom v Tromso jich žije 15. Následně jsme navštívili polárium, s obrovským akváriem ve kterém se proháněli tuleni. Zde jsme opět porušili snad všechny zákazy (dotýkání se exponátů, focení, navštívení zaměstnaneckých prostor).

No a pak nás již čekala jen dlouhá cesta domů :-)