Česko, vzhledem k tomu jak malá země jsme, je ve většině významných sportů spíše outsider. Existuje však řada našich sportovců, co slavili velký úspěch v nejprestižnějších zahraničních soutěžích a týmech. Patří mezi ně světoví rekordmani, olympijští vítězové, nebo legendy těch největších evropských klubů.
Pavel Nedvěd
Pokud někdo zmíní český fotbal, asi každému fanouškovi se vybaví právě Pavel Nedvěd. Rodák z Chebu se dostal mezi naprostou světovou elitu a stal se i klubovou legendou v italském Juventusu Turín. Jako malý začínal s fotbalem ve městě Skalná, kde hrál od pěti let. Poté přestoupil do mládeže Chebu a následně do akademie Viktorie Plzeň. V Plzni ale neodehrál za A tým ani jedno utkání a v roce 1990 odešel do pražské Dukly, kde dostal první příležitost v prvoligovém fotbale. Následně přestoupil do Sparty, kde se stal hlavní hvězdou týmu. Na následujícím mistrovství Evropy v roce 1996 se stal tahounem národního týmu, který podlehl až ve finále Německu.
Zde si Nedvěda vyhlédlo italské Lazio Řím, kam putoval už v létě po ME. S Laziem slavil mnoho úspěchů, jako například zisk evropského poháru 1999, zisk Superpoháru UEFA. Z Lazia pak přestoupil za obrovských 41,2 milionů eur do Juventusu Turín. Tam Nedvěd hned při své první sezóně získal ligový titul. Jeho největší trofej přišla roku 2003, kdy získal ocenění Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu světa (největší individuální ocenění ve fotbale). Zde v anketě získal více bodů než druhý Thierry Henry a třetí Paolo Maldini. Po ukončení hráčské kariéry pokračoval v Juventusu jako viceprezident až do roku 2022.
Věra Čáslavská
Mezi nejvýznamnější české olympioniky patřila beze sporu Věra Čáslavská (3. 5. 1942-30. 8. 2016). Na olympijských hrách získala celkem 7 zlatých a 4 stříbrné medaile. Narozená v Praze se od mládí věnovala baletu a krasobruslení. Od svých patnácti let začala dělat gymnastiku, kde zažila své první úspěchy na juniorské úrovni. Světové gymnastice se představila až na olympijských hrách roku 1960, kde jako členka Československého družstva získala stříbrnou medaili. Velký individuální úspěch zažila až v roce 1962 na mistrovství světa v Praze, kde vyhrála přeskok.
Vrchol její kariéry byl rok 1964, konkrétně olympijské hry v Tokiu. Tam získala 3 zlaté medaile za přeskok, kladinu a víceboj. Druhá se umístila společně s Československem v souboji družstev. O 4 roky později, na konci své kariéry, se zúčastnila Letních olympijských her v Mexiku 1968. Tam se jí podařilo hned 6x umístit na stupních vítězů, z toho hned 4x byla zlatá a 2x stříbrná. Hned po těchto velmi úspěšných hrách však ukončila svou sportovní kariéru. Po ukončení sportovní kariéry se angažovala jako trenérka v Mexiku. Po návratu do Československa se také aktivně angažovala do politiky, v roce 1990 se stala poradkyní prezidenta Václava Havla pro sociální otázky a pro sport. Později pak působila i jako předsedkyně Českého olympijského výboru nebo jako asistentka Václava Havla.
Martina Navrátilová
Martina Navrátilová je považována jako jedna z vůbec nejúspěšnějších hráček tenisu všech dob. Celkově ovládla 59 grandslamových turnajů. Je také držitelka nejvíce titulů ve dvouhře (167). Z tehdy komunistického Československa emigrovala v roce 1975 po turnaji US Open a v roce 1981 získala i americké občanství. Dostalo se jí i českého občanství, ale až v roce 2008. Rodačka z pražských Řevnic se udržela jako světová jednička ve dvouhře celkem 332 týdnů, což ji řadí historicky na druhé místo.
Ve čtyřhře vládla žebříčku celkově 237 týdnů, to je nejdéle ze všech hráček historii sportu. Je držitelka mnoha rekordů, například v období 1983-1985 vyhrála 8 deblových grandslamů v řadě, což je do teď stále nepřekonaný rekord. Společně s Pam Shriverou vytvořila jednu z nejlepších dvojic pro čtyřhru všech dob. Společně získali 20 grandslamů (7x Australia Open, 4x French Open, 5x Wimbledon a 4x US Open). Po konci aktivní kariéry se stala na částečný úvazek trenérkou polky Agniesky Radwanské, za cílem vyhrát grandslamový titul. V roce 2010 ji byla diagnostikována rakovina prsu, kterou úspěšně vyléčila, ale v roce 2023 oznámila, že ji byla opětovně diagnostikována rakovina prsu i rakovina hrtanu.
Jaromír Jágr
Nejspíše největší domácí hokejová legenda je Jaromír Jágr. Rodák z Kladna začínal hrát hokej v místním klubu, v dnešní době je stále aktivní na profesionální úrovni. Působí v extraligovém klubu Rytíři Kladno, který i z části vlastní. Už v 18ti byl draftován do prestižní zámořské NHL jako celkové číslo 5 v draftu. Draftoval ho tým Pittsburgh Penguins, kde strávil celkem 11 a ovládl s ním celkem 2x Stanley cup (pohár pro vítěze NHL). V sezóně 1994/95 vyhrál poprvé cenu pro hráče s nejvíce kanadskými body v soutěži (kanadský bod = gól nebo asistence). Tuto trofej vyhrál celkem 5x a dokonce mezi lety 1997 a 2001 ji ovládl 4x v řadě. Ve své kariéře navštívil taky ruskou KHL, konkrétně tým Avangard Omsk, kde působil 3 roky.
Po této východní zastávce se vrátil zpět do NHL, kde působil ještě v šesti dalších týmech. Po návratu do Ameriky se na rok upsal týmu Dallas Stars, kde za rok nasbíral 26 kanadských bodů. Jágr také slavil několik úspěchů i v reprezentačním dresu. Jeho bezesporu největší reprezentační úspěch přišel na olympijských hrách 1998 v Naganu.
Zde ve finále porazila Česká republika Rusko a slavila tak zisk zlatých medailí. Podařilo se mu vyhrát i mistrovství světa, a to dokonce hned 2x. Poprvé to bylo v roce 2005 ve Vídni. Kvůli NHL ale vynechal mnoho větších reprezentačních turnajů. Až po tom, co opustil NHL v roce 2008 začal pravidelně nastupovat za reprezentaci. Účastnil se tak i mistrovství světa v Německu 2010, které Češi celé ovládli.
Zdroje: Wikipedia; Osobnosti; Idnes; Program.rozhlas