Současný stav
Chytrá města dnes nejsou jen představou z hollywoodských filmů. Realita se k nim už poměrně přiblížila. Ulice jsou pokryté kamerami, pouliční lampy začínají obsahovat senzory, odpadní koše hlásí, kdy je potřeba je vyprázdnit, a veřejné Wi-Fi sítě poskytují anonymní data o pohybu lidí.
Tato data následně slučují platformy, které je analyzují a umožňují veřejným službám rychleji reagovat. Díky tomu lze efektivněji spravovat město a snižovat provozní náklady. Současně však vzniká systém, který dokáže z dostupných dat sestavit profil chování jednotlivce – od tras, kterými chodíme, až po náš denní režim nebo využívání služeb.
Čínský extrémní model
Nejrozsáhlejší nasazení těchto technologií lze najít v Číně. Projekt společnosti Alibaba a její platforma City Brain ve městě Hangzhou pomohl zlepšit plynulost dopravy a snížit dopravní zácpy.
Stejný systém ale zároveň zpracovává obrovské množství osobních dat – například z dopravních kamer, městských aplikací nebo veřejné dopravy. Programy jako Skynet ukazují, že kamerové sítě propojené s identifikačními systémy mohou detekovat osoby v reálném čase.
Projekty Songdo a Xiong’an
Město Songdo bylo od začátku budováno jako město fungující na bázi senzorů, chytré infrastruktury a systémů pro úsporu energie. Investoři i státní představitelé vsadili na technologie, udržitelnost a také na prodej konceptu smart city nadnárodním korporacím a developerům. Projekt ukázal, že takové město může technicky fungovat velmi dobře.
Problém se ale objevil jinde. Songdo má sice měřitelné parametry efektivity, ale postrádá spontánní život, který dělá město městem. Nájemné a investiční logika upřednostnily kanceláře a prémiové rezidence před menšími komunitami a drobným podnikáním. Ukázalo se, že systém dokonale plánovaného města podcenil lidskou iniciativu i neformální ekonomiku.
Projekt Xiong’an představuje jiný typ experimentu. Nejde o soukromý developerský projekt, ale o státem řízenou snahu vybudovat novou metropolitní oblast, která by měla odlehčit Pekingu. Návrh města počítá s rozsáhlým plánováním geologie, vodních zdrojů a ekologie a má ambici vytvořit nízkouhlíkové město pro miliony lidí. Má fungovat jako jakási laboratoř pro nové technologie a zelenou energii.
Kam se všechna tato data ukládají
Z technického hlediska se zpracování dat dělí na dvě vrstvy. Část dat se zpracovává přímo na okraji sítě – tedy na serverech blízko senzorů, kde je potřeba rychlá reakce. Druhou vrstvu tvoří centralizovaná datová centra a cloudové služby, které provádějí historické analýzy a archivaci dat.
Města často využívají hybridní model: okrajové zpracování pro okamžité zásahy a cloud pro dlouhodobé analýzy.
Kdo data spravuje a kdo za ně ručí
V praxi jde o kombinaci městských úřadů, provozovatelů sítí a soukromých dodavatelů technologií. Dodavatel platformy může provozovat backend a zpracovávat surová data, zatímco město řídí aplikační logiku.
Tato závislost vyvolává otázky transparentnosti: kdy probíhají audity, kdo má přístup k datovým archivům a jaké smluvní záruky existují pro ochranu soukromí. Pokud nejsou pravidla jasně definována a veřejně kontrolována, vznikají podnikatelská i politická rizika koncentrace moci nad informacemi o občanech.
Rozdílné přístupy Evropy a Číny
Evropa klade důraz na práva občanů a princip minimalizace zpracování dat, který je zakotven v legislativě GDPR. Pro sběr dat musí existovat právní důvod a lidé mají jasně definovaná práva.
Čína zavedla vlastní zákon PIPL, který posiluje ochranu uživatelů, zároveň však funguje v systému, kde má stát velmi široké pravomoci. Výsledkem je fragmentace pravidel a složitější prostředí pro firmy a města, která působí na mezinárodní úrovni.
Čínský systém rozpoznávání obličejů
Čína patří k zemím s největším nasazením technologie rozpoznávání obličejů na světě. Kamerové sítě s touto funkcí fungují ve veřejné dopravě, na tržištích, náměstích i v nákupních centrech nebo rezidenčních komplexech.
Podle některých odhadů byly do těchto systémů zanesené miliardy obličejů, včetně cizinců, kteří prošli letišti nebo přístavy. Používaný software dokáže porovnávat obraz s databázemi během milisekund. Takové pokrytí je prezentováno jako nástroj prevence kriminality a zajištění veřejného pořádku.
Jak technologie proniká do každodenního života
Rozpoznávání obličejů v Číně neslouží jen bezpečnostním složkám. Kamery s touto funkcí se objevují i v běžných situacích každodenního života.
V dopravě může software nejen rozpoznat registrační značky, ale také obličej řidiče při přestupku. V některých městech byly testovány i chytré brýle pro policisty, které umožňují identifikovat podezřelé osoby během několika desetin vteřiny. V obchodním sektoru zase technologie umožňuje například odemykání bankomatů nebo placení pomocí rozpoznaného obličeje.
Obavy o soukromí
Přestože jsou tyto technologie široce nasazovány, obavy o ochranu soukromí přetrvávají. Regulátoři v Číně například nedávno vydali pravidla, která omezují nucené používání rozpoznávání obličejů v některých situacích a vyžadují souhlas uživatele.
Zdroje: https://en.wikipedia.org/wiki/Songdo https://cs.wikipedia.org/wiki/Chang-%C4%8Cou https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S2210670721000251
