Dokumentární film Amiřiny děti režisérky Markéty Ekrt Válkové přináší unikátní pohled do života syrské rodiny Alhariri v České republice. Intimní časosběrný portrét zachycuje každodenní realitu bez patosu i sentimentu – s upřímností, která dokáže dojmout i rozesmát. Během deseti let pozorujeme, jak čelí výzvě, na kterou se nelze připravit: vyrůstají mezi dvěma kulturami, jazyky ale i domovy. Snímek vstoupí do českých kin 19. února 2026 a nyní představuje trailer.
Amira Alhariri přijela do Prahy se svým manželem a dětmi, a se sebou si přivezli jen o málo víc než vzpomínky na život, který zanechali ve válečné Sýrii. Během deseti let pozorujeme, jak Amira čelí výzvě, na kterou se nelze připravit: její děti vyrůstají mezi dvěma světy. V běžných každodenních situacích, které v sobě často nesou nečekané napětí, sledujeme, jak její dcera váhá mezi nošením hidžábu a snahou zapadnout mezi vrstevníky, jak nejmladší syn začíná mluvit lépe česky než arabsky, a jak prostřední děti hledají rovnováhu mezi očekáváním rodičů a vlastní rodící se identitou. Zatímco její manžel buduje malý kebabový podnik a pracuje dlouhé hodiny, aby rodině zajistil stabilitu, Amira se stává kulturní oporou. Vaří tradiční jídla, vypráví dětem příběhy z rodné země a udržuje kontakt s příbuznými rozptýlenými po světě. Přesto den za dnem sleduje, jak se její děti přizpůsobují novému prostředí způsobem, který ji naplňuje pýchou – a zároveň jí láme srdce.
Sledujeme, jak se rodina postupně propojuje s českým prostředím – od školních lavic gymnázia, kde se rodina poprvé setkala s režisérkou, přes běžné situace v kebabovém podniku manžela, až po intimní rodinné chvíle, kdy Amira vaří tradiční jídla a vypráví dětem příběhy z domova. Současně se mění i pohled českého okolí – od počátečního strachu k přátelství a vzájemnému respektu. Sama Amira Alhariri k tomu říká: „Překvapilo mě, že Češi si myslí, že arabská žena se v Čechách chce osvobodit z něčeho, v čem doposud žila. Tento obraz je ale zkreslený a zcela mylný,“ říká. „Jsem syrská muslimka, otevřená už od dětství, přestože můj otec je imám, vždy mi dával úplnou svobodu ve všech mých přesvědčeních i v práci.“ V době, kdy se diskuse o migraci a integraci v Evropě výrazně polarizuje zachycuje snímek nejen výzvy integrace, ale především sílu vzájemného porozumění. Zatímco na začátku čelila rodina předsudkům, postupně se díky Amiřině otevřenosti a empatii podařilo překlenout kulturní propasti. Dnes Amira pracuje v pražské Diakonii a pomáhá dalším rodinám najít své místo v české společnosti.
„Nebýt Amiry, asi by film nevznikl,“ přiznává režisérka Markéta Ekrt Válková. „Její víra v dobro a naději nám umožnila tak dlouho zachycovat jejich život. Amira je velmi pevně zakotvená ve svých hodnotách. Je empatická, otevřená a zvídavá.“ Jak moc se ale režisérka dokázala rodině přiblížit?„Pouhou pozorovatelkou s kamerou jsem nebyla nikdy. Automaticky jsem se hned od začátku stala někým, kdo rodině bezprostředně pomáhá se vším, co je potřeba.“
Snímek odkrývá ale i složitost integrace, nenabízí jednoduché odpovědi ani ideologická řešení – místo toho přibližuje realitu obyčejných lidí, kteří hledají své místo v novém světě.„Můj pohled nezamlčuje nic ze složitosti vzájemných představ a očekávání. Vnímá obyčejné lidi z jiné kultury a jednoduše se k nim přiblíží – má je rád i v jejich odlišnosti a slabostech. Jedině tak můžeme hledat konkrétnější řešení,“ zdůrazňuje dokumentaristka.
O přirozený závěr příběhu si řekly samy dějiny pádem Asadova režimu a dokument zachycuje i okamžik, kdy se pro rodinu začala Praha stávat domovem. Dnes pro Amiru slovo „vlast“ nabývá nového významu: „Po pádu starého režimu jsem znovu získala naději na existenci své vlasti,“ říká Amira. „Moje milovaná Praha i moje rodná Sýrie – obě jsou mými vlastmi a jsem na ně hrdá a cítím k nim lásku. Chci vám říct, abyste nevěřili všemu, co slyšíte a vidíte. Sama jsem byla ovlivněna sociálními médii a učinila předčasný úsudek o Češích, ale když jsem s nimi žila a poznala je osobně, můj pohled se úplně změnil. V každé společnosti jsou lidé dobří i špatní,“ dodává.
Film Amiřiny děti vznikl v produkční společnosti Negativ – producentka Kateřina Černá, koproducentem je Česká televize – kreativní producentka Kateřina Ondřejková. Snímek podpořil Státní fond audiovize. Záštitu nad filmem převzala bývalá zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Do kin film vstoupí pod hlavičkou distribuční společnosti Pilot Film 19.2.2026.