Ve 20. století se především v profesionálním sportu rozmohly zakázané látky, které zvyšují výkonnost sportovců. V reakci na to se musely zavést nové techniky, jak dopování odhalit, také se zavedlo pravidelné testování sportovců a tvrdé tresty. I přes to všechno bylo mnoho sportovců i v nedávné minulosti přistiženo při dopingu.
Co je doping?
Každý rok vydává Světová antidopingová agentura seznam látek, které považuje jako doping (tedy porušují fair-play). Sportovci pak podstupují testy, jestli neužívají některé z těchto látek. V minulém století byl doping podporován celými federacemi, aby uspěli na velkých sportovních událostech. Kvůli častému odhalení těchto podvodů byla dříve zpochybňována integrita celého sportu jako celku.
Kdy se začalo dopovat?
Nějaké první budiče výkonu se začali vyskytovat už ve starověku, konkrétně s tím začali gladiátoři pomocí směsice medu a alkoholu. Ve vrcholovém sportu se na kontrolu dopingu začalo dbát až ve 2. polovině 20. století. Od té doby bylo zaznamenáno mnoho různých dopingových skandálů napříč všemi sporty. Známý byl doping NDR na olympijských hrách, ten měl za účel, aby byl socialistický stát reprezentován jako lepší.
První steroidy
Ve 20. století došlo k průlomu ve výzkumu anabolických steroidů. Konkrétně v 50. letech byly vyvinuty první látky, které obsahovaly testosteron a urychlovaly tak růst svalové hmoty. Dopingu poté hodně pomohla studená válka. Velmoci mezi sebou soutěžily i na sportovištích a jeden nebo druhý systém se snažil dokázat jeho nadřazenost. To podnítilo nucení sportovců do dopingu, aby tím získali výhodu před ostatními. Užívání zakázaných látek se tak stalo tak propracované, že odhalit je bylo velmi náročné.
Nepovolené látky
Mezi ty nejznámější zakázané látky patří ty anabolické, ty podporují růst svalů, a tedy i zvýšenou fyzickou sílu. Mezi ně patří stanozol, nandrolon nebo trenbolon, můžeme mezi ně řadit i externě podávaný testosteron. Mezi nedovolené látky pro sportovce patří také látky, které se běžně podávají lidem se zdravotními problémy. Látky HGH (růstový hormon) a IGF (inzulínové růstové faktory) stimulují tvorbu červených krvinek, regeneraci a růst svalů. Jiné látky zlepšují zásobování svalů kyslíkem, což je značná výhoda u vytrvalostních sportů. Další látky zvyšují bdělost, koncentraci a agresivitu, mezi tyto látky patří například kokain.
Povolené vs nepovolené látky
Hlavní rozdíl mezi zakázanými a povolenými metodami spočívá v podání látek. Zakázané látky uměle zasahují do přirozených procesů těla a výrazně tak pomáhají sportovci při výkonu. Povolené metody jsou změny v těle vyvolané přirozeně. Mezi povolené metody patří například výškový trénink, který stimuluje nedostatek kyslíku a donucuje tělo k produkci červených krvinek. Dosáhne se toho ale bez použití nepřirozených látek. Třeba růstový hormon podporuje růst a regeneraci svalů, je ale nepřirozenou látkou v těle, takže je zakázaný.
Zdravotní rizika
Užívání látek pro zvýšení výkonu s sebou přináší mnoho zdravotních rizik. Následky používání jsou nejčastěji dlouhodobé. Například anabolické steroidy mohou přímo vést k poruchám jater, zvýšení krevního tlaku, nárůstu cholesterolu a problémům s krevním oběhem (kardiovaskulárním systémem). Umělý příjem testosteronu způsobuje hormonovou nerovnováhu. Důsledky této nerovnováhy jsou neplodnost (u mužů i u žen) nebo zvětšení mléčných žláz u mužů (gynekomastie). Na používání těchto látek může také vznikat závislost, se kterou přichází i agresivita a deprese. U neopatrného užívání látek může také vznikat infekce.
Největší dopingové skandály
Dopingovým skandálům se nevyhnuly ani ty největší sportovní hvězdy. Asi nejznámějším případem je argentinský fotbalista Diego Maradona, který byl pozitivně testován na kokain a dostal tak patnácti měsíční zákaz reprezentovat Argentinu. Po skončení trestu se u něj další dopingové tresty odhalily pět forem zakázané látky efedrin.
Olympijské hry v Soči (Rusko) měly být podle informátora z moskevské antidopingové laboratoře celé velký podvod ve prospěch ruských atletů. Stát podporoval doping pro sportovce a zakrýval stopy po jejich podvodech. V reakci na to Světová antidopingová agentura potrestala Rusy, a to tak že nesměli 4 roky zúčastnit šampionátů pod ruskou vlajkou.
Jak se odhaluje doping
Při pravidelných dopingových kontrolách se obvykle odebírá moč nebo krev. Ty se pak zkoumají, jestli se v nich nevyskytují stopy zakázaných látek. Další metoda hledání nehledá konkrétní známky látek, ale využívá Biologický pas sportovce. Ten monitoruje dlouhodobé ukazatele v krvi a moči sportovce. Mezi tyto ukazatele obvykle patří počet červených krvinek nebo poměr steroidů.
Maskovací metody
Nejčastější metoda pro maskování dopingu je užívání diuretik, které zvyšují vylučování vody z těla a zředí se tak koncentrace zakázané látky v moči a krvi. Další, mírně extrémní metoda je krevní transfuze. Sportovci pomocí ní sníží obsah látky v krvi.
Právní aspekty
Tresty za užívání dopingu určují jednotlivé sportovní organizace a tresty se mohou lišit podle závažnosti činů. V ČR je však trestné i držení, výroba a prodej těchto látek. Pokud se dopustíte nějakého takového činu, tak vám může být udělen trest odnětí svobody až na 8 let podle závažnosti a rozsahu trestného činu. Největší trest platí zejména na šíření zakázaných anabolik (látek pro růst svalové hmoty). Existuje ale i mnoho legálně povolených látek pro zvýšení výkonu, které jsou ale zakázané pro kompetitivní sporty.
Zdroje: Wikipedia, muni (Masarykova univerzita), stoplusednicka, SportvitalPro