Divadelní sezona je v plném proudu. Premiéra, derniéra, stálý repertoár. Divadelních scén je u nás přes tři stovky. S ohledem na počet obyvatel to z nás dělá divadelní velmoc. Mimo jiné to svědčí o tom, že o návštěvníky nemají divadelníci u nás nouzi. A co diváci?
Stejně jako se změnila divadelní dramaturgie, scénografie, kostýmy a konec konců i režijní vedení herců na jevišti, změnili se i ti, co večer co večer zaplňují hlediště. Všimnout si toho musel každý, kdo do divadelních sálů v posledních letech zavítal. Ten, pro kterého je z pohledu četnosti návštěva divadla stále svátkem, si poté povzdechne kdeže ty dávné časy jsou. Časy se zkrátka mění, a tak se ohlížet zpět mnoho smyslu nedává. Přesto, a myslím si, že u divadel to platí zejména, jistá pravidla neodešla s časem. Možná se jen trochu změnila, ale jisté zvyklosti svou platnost nepozbyly. Přibližme si je.
Ještě než si lístek koupíme a otevřeme dveře chrámu Thálie
Výběr divadelního představení je věc ryze individuální. Řídí se mnoha aspekty, náladami, sympatiemi k jednotlivým autorům, představiteli hlavní role, samotnou divadelní scénou a mnoha dalšími prvky.
Snad i proto se na detaily mnohdy zapomíná. Třeba na kvalitu našeho sluchu. Věc se má totiž tak, že dnes ne všichni herci zvládají deklamovat text tak, jak dřívější bardi a herci staré školy. Ti měli zažité, že své repliky směřují za všech okolností k publiku a hlasivky přitom nijak zvlášť nešetřili. Dnes to z jevišť mizí a ani tenké mikrofony mnoho nepomáhají. Proto by měli především ti, kterým sluch již tak dobře neslouží, vybírat místa v předních řadách. Pravda, taková jsou zpravidla dražší, ale do divadla zase nechodíme každý den.
Jsme-li už u toho výběru míst, hledá mnohý z návštěvníků ta uprostřed. Pokud je koupí, pak si slušnost žádá, že na svá místa chodí dříve a nenutí ostatní v řadě vstávat, následně se prodírat často velmi úzkou uličkou, kdy o šlápnutí na cizí nohu není nouze.
Také příchod do divadla má svá pravidla. Dejme tomu, že představení začíná v sedm večer. Potom bychom měli být před vstupem do divadla nejpozději o půl sedmé. Pokud počítáme s občerstvením před začátkem, přicházíme samozřejmě dříve a přitom máme na paměti, že se diváci usazují deset až patnáct minut před začátkem. Když už usedneme, vytáhneme z kabelky či kapsy mobil a vypneme jej dřív, než nás k tomu decentně vyzve hlas z divadelních reproduktorů.
Chystáte se do divadla a nevíte co na sebe?
Mnohé z dnešních návštěvníků divadel možná překvapí, že byť to zní staromódně existuje cosi, čemuž se dnes říká dress code. Proč překvapí? To proto, že i letmým pohledem do sálů ještě předtím, než světla zhasnou, prozradí, že jakási oděvní uvolněná pohodlnost patří nejen k zahraničním turistům, ale pohříchu i mnoha našincům. Džíny, trička, vytahané svetry, streetové oblečení, obuv v podobě botasek a další výstřelky do divadla, zvláště toho kamenného, skutečně nepatří.
Svou roli, co si obléci, hraje i to, do kterého divadla nás kroky vedou. Do Národního, či Státní opery je dobré zvolit formální, slavnostní oblečení. Pro dámy to znamená večerní šaty, neplést prosím s róbami plesovými. Hodí se především splývavé střihy a odstíny tmavších barev. K tomu samozřejmě patří i boty na podpadku. Pánové by na sobě při této příležitost měli mít vždy tmavý oblek, jednobarevnou, většinou bílou košili s vázankou nebo motýlkem.
Činohra, či muzikál?
Vydáte-li se do běžného divadla na nějakou činohru, anebo muzikál, nejsou pravidla zase tak přísná. Ženy si vystačí se společenskými šaty nebo koktejlkami. Vhodné jsou také elegantní kalhoty v kombinaci s topem nebo kostýmek s halenkou. Nic nezkazíte ani botami bez podpatku. Pánové si opět vystačí s běžným oblekem, decentní košile by měla být přesto jednobarevná a kravatu může nahradit i barevně laděný šátek.
Ještě volnější je potom dress code u běžných městských divadel. Ale i tam platí, že ani tam nevročíme v otevřené obuvi, krátkých nohavicích, či ve sportovním oblečení. Toto tabu ostatně platí i pro letní scény pod širým nebem.
Také boty hrají roli
Něco k obuvi jsme si už řekli. Ještě snad tolik, že zatímco si pánové téměř vždy vystačí se společenskými polobotkami, v zimě možno zaměnit i kotníkovými botami, ženy to mají o trochu obtížnější. Ty by ani v tuhé zimě neměly vpochodovat do hlediště ve vysokých kozačkách. V létě pak vše jistí lodičky. Určitě by ale neměly obouvat sandálky a to platí samozřejmě i pro muže.
Jedna rada k oblečení závěrem. Mnohá divadla na svých webových stránkách svým návštěvníkům radí v jakém oblečení by je tam nejraději viděli. Upozorňují rovněž, že až na výjimky, jakým jsou zvláštní představení, kde je dress code předem uveden, se vám nemůže stát, že by vás v nevhodném oblečení dovnitř nevpustili.
Divadlo, přestávka a občerstvení
Podle délky představení bývají zpravidla jedna nebo dvě přestávky. Pravda je, že jsou i taková představení, ve kterých přestávka chybí. Důvody pro takové řešení mohou být různé a jen zlé jazyky tvrdí, že je přestávka zrušena proto, aby diváci z nepovedeného kusu neodešli.
Existují dvě věci, které u nás doma kulturní zážitek z návštěvy divadla poněkud kazí. V obou případech se jedná o fronty. Tou první a řekněme rovnou, že nedůstojnou, jsou postiženy dámy. Z nějakého důvodu i u těch novějších divadel je příslušných toalet nedostatek a málokterá z návštěvnic se front tak vyhne.
Druhá a rovněž nikterak příjemná fronta čeká návštěvníky u občerstvení. Pro ty, co se k bufetům dostanou později mnohdy znamená, že svou číši sektu, vína, piva, chlebíčku na talířku spolknou ve spěchu ve chvíli, kdy je už zvonění zve zpátky do sálu.
Je potěšující, že s tím mnohá divadla začala něco dělat. Více prozradí zase webové stránky, ale v podstat jde o to, že si občerstvení můžete objednat a samosebou už i zaplatit předem. Zpravidla tak učiníte po včasném příchodu do divadla a o zvolené přestávce vás objednávka bude čekat s vašim jménem na některém z nemnoha stolků.
Pár vět závěrem
Jdeme-li do divadla, jdeme za zážitkem. K němu patří nejen výkony herců na scéně, byť ty především. Zážitkem má pro nás být i vše, co se děje kolem. Tedy i zevnějšek návštěvníků, chování slavnostně naladěných lidí, odpovídající společenským zvyklostem a také doprovodný servis. Takže nezbývá než doufat, že vás při vaší příští návštěvě divadla tohle všechno potká alespoň v míře dostatečné. Hezké zážitky!
Zdroje: Národní divadlo; Emimino; Módní peklo