Jistě jste si někdy při procházce městem nebo třeba jen při cestě z práce říkali, co je to za divné zvuky, proč ten velký pták, co vám krouží nad hlavou není někde na poli? Krajina se mění a společně s ní i příroda kolem. Spousta tvorů se musí přizpůsobovat urbanistickým vlivům a změnám. My se dnes zaměříme na ptactvo a jeho přizpůsobení se městům a kulturní krajině kolem nich. Začneme-li mluvit o ptactvu ve městech, napadne mnohé z vás jistě v první řadě holub.
Provinilec holub skalní (Columba livia)
Holub skalní, tento mnohými nenáviděný domácí tvor, pro své kálení po všem možném. Bohužel doplácí na změnu krajiny a odebírání přirozené domoviny, čímž byly skály a různé přírodní skuliny či plošiny. Přizpůsobil se snadno, je nenáročný na potravu, bydlení a schopný hnízdit několikrát ročně. Dravce, který by stavy holubů reguloval, aby pohledal.
Je to ale právě člověk, kdo by se měl zamyslet nad svým jednáním. Nezásobujme holuby potravou, omezujeme tím přirozenou regulaci.
Zároveň, nevyhánějme holuby ze skulin, kde nepřekáží, neškodí, nemluvě o tom, že je regulujeme sami. Každý takový tvor se jen snaží přežít a přizpůsobovat se nastalým podmínkám, přemnožení je vždy následek mnoha chyb v celém koloběhu.
Černošedý bandita kavka obecná (Coloeus monedula) a ti ostatní krkavcovití (Corvidae)
Další druh, se kterým se můžeme ve městech setkat je kavka obecná. Nenápadná černošedá krasavice s modrookým pohledem, většinou v partě svých druhů.
Kavka patří mezi krkavcovité, a jak je známo tato čeleď se řadí mezi jednu z nejinteligentnějších. Což zjistíte při delším pozorování, kdy krkavcovití vyšťourávají klacky potravu z kdejaké skuliny. Nebo jen s vytrvalým sledováním vyčkávají, co komu upadne od ruky, následně si pestrou škálou zvuku předávají informace. Nejednou jsem měla pocit, že drží na střechách určité pozice a na něco vyčkávají. Ne, samozřejmě nenarážím na Hitchcockův horor. Každá parta má svá pravidla i hierarchii.
Podobnému chování podléhají jak vrány, tak i straky, které se nezdráhají prohledat v kontejnerech i naše zbytky. Není ojedinělé vidět průlet vrány s rohlíkem v zobáku. Inu, každá recyklace dobrá, otázkou zůstává, jak moc lidská strava ovlivňuje jejich organismus. Samozřejmě jsou i zdatnými mrchožravci, tím pádem uklízeči a recyklátoři.
Horší stránka přichází ve chvíli, kdy krkavcovití bezostyšně loví mláďata ostatních ptáků. Bohužel i to patří do jejich přirozeného potravního řetězce. Problém nastává ve chvíli, kdy silné a rozšířené druhy příliš ovládnou prostředí a tím naruší druhovou pestrost ptačí říše. Ta už dnes často nezahrnuje tolik zástupců jako dříve.
Bohužel, i to je částečně následek lidské činnosti. Málo různorodých stromů, keřů. Prostoru, kde pěvci mohou bezpečné skrýt své potomky či nacházet dostatek vhodné potravy. Podporujme proto jakoukoliv možnou výsadbu zeleně.
Projevující se mudrc kalous ušatý (Asio otus)
Nejednou jsem měla možnost pozorovat ve městě výskyt sov. Tou rozšířenější byl kalous ušatý, mnohdy shlížející z větve hustého jehličnanu na dění pod sebou. V předjarních měsících můžeme kalousi často slýchat, jak na sebe upozorňují hlubokým samčím „hú“, na což mnohdy samice odpovídá skřípajícím „eé“. I zde může nastat pro lidské obyvatele měst problém, a to ve chvíli, kdy kalousi vyvedou mláďata na stromě, poblíž např. panelového domu. Volání mladých po potravě je totiž neustálé a velmi hlasité. Naštěstí jsem se vždy setkala s tolerancí a respektem k tomuto období. Jde přeci o moudrou sovu.
Ten, co hlásá smrt – sýček obecný (Athene noctua)
Dalším a velmi ojedinělým druhem z řady sov, kterého jsem měla možnost pozorovat v městské zástavbě asi 50tis. města byl sýček obecný. Jak šlechetný tvor. V pověrách to byl ale právě sýček, kdo hlásal smrt.
Volání sýčka znějící jako „půůůjď“ si lidé vykládali jako lanaření na onen svět. Sýček se navíc občas nechal zlákat světlem v okně, v té době se v noci svítilo obvykle jen u těžce nemocných lidí, no a pověra byla na světě.
Sýček obecný se dnes objevuje spíš výjimečně. Tito drobní soví tvorové silně trpí kvůli nevhodnému lidskému zásahu do krajiny. Chybějí jim mozaikovité plochy s nízkou vegetací, kde by snadno našli potravu – brouky nebo myši, ke kterým se v hustých a vysokých porostech nedostanou. Česká společnost ornitologická (ČSO) se snaží sýčkům pomáhat a jejich početní stav držet alespoň na přijatelné úrovni. I přesto zůstává situace složitá. Populace je malá, a když se jednotlivci nemohou geneticky promíchat, nastává problém.
Lovec z římsy – poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Další kapitolou samo o sobě jsou dravci (vyjímaje sov). Nejběžnějším dravcem vysokých staveb či domů, je poštolka obecná. Často se vyskytující v párech, kdy se nám nad hlavou (nebo spíše na nějaké přilehlé zelené ploše) třepetá při lovu šedohlavý poštolčí kluk nebo větší hnědá, samičí holka. Často se při prohlížení soc. sítí setkávám s fotografiemi či videi, kdy mnozí z vás poštolky „chovají“ na parapetech nebo balkonech v květináčích či truhlících, ač dobrovolně či nedobrovolně, celkově soudím, že je poštolka mezi lidmi oblíbeným tvorem. Však jde o zdárného lovce hlodavců.
Král s rozeklaným ocasem — luňák červený (Milvus milvus)
Poslední léta měla možnost pozorovat nastěhování „novoobyvatele“ panelových střech, jímž je luňák červený, skvostný dravec z červeného seznamu se poměrně rozšířil (alespoň v oblasti severních Čech).
Mnohdy přelétal tento pták typický vyklenutým ocasem a šedou hlavou na dosah ruky ve vyšších patrech. Na jaře není možné přeslechnout jejich melodické námluvy, které jsou za mě z hlasového hlediska jedny z nejhezčích, co se dravců týče. Zdali je do měst přivádí větší množství potravy nebo nedostatek obydlí v krajině, je otázka.
Svištící rorýs obecný (Apus apus)
Poslední část věnuji milému tvorovi, nebeskému letci, „svišťounovi“ rorýsovi obecnému, který u nás tráví poměrně málo času, avšak staré panelové domy s kruhovými ventilacemi jim nabídli ideální domov. Tedy. Jak se to vezme. Vzhledem k tomu, že rorýsi u nás vyvádí mláďata hlavně v době, kdy už slunce pálí, mnohdy se tyto otvory rozpálí natolik, že mláďata vyskakují ven. Nejednou jsem volala záchranou stanici pro nalezence (můžete tak v případě nouze učinit i vy, za využití aplikace či kontaktu z webu).
Přesto je smutné, že se zateplováním mnoho těchto otvorů mizí, případně jsou nahrazovány v o dost menším počtu.
Izolace budov je samozřejmě žádoucí, protože lidem šetří výdaje za energie, přesto bychom měli myslet i na rorýse. Pokud rorýs na jaře nenajde svoji oblíbenou dutinu, musí hledat jinde, což se může jevit jako jednoduchý úkol, ale rorýsi jsou velmi věrní svému hnízdišti, že nové bydlení mohou hledat i dva roky.
Věděli jste, že tento pták spí za letu? Stejně tak loví i hmyz.
Na závěr
O každém druhu by se samozřejmě dalo rozepsat samostatně na mnoho stran, ale pro mě je důležité, aby byly i tyto vybrané druhy vzati v podvědomí.
Věřím, že mnozí z vás by doplnili i své oblíbené jedince, já se s vámi tentokrát dělím o ty své. Každopádně, zamýšlejme se nad svým počínáním, i ten nejmenší tvor potřebuje svůj prostor pro život.
Zdroj: Birdlife; Wikipedia