Komerční horolezectví na Mount Everestu
Komerční horolezectví se v posledních letech stává, zejména kvůli virálním fotografiím front na Mount Everestu, čím dál větší kontroverzí. Kdysi totiž bývalo zdolání osmitisícovky výsledkem dlouhodobého snažení celých expedic. Dnes už si však lze takový výšlap téměř koupit.
Historie komercializace
Horolezectví na Mount Everestu začalo jako vědecké expedice. První úspěšný výstup byl proveden v roce 1953. Od 80. let minulého století se však situace výrazně změnila. Firmy jako Adventure Consultants nebo International Mountain Guides začaly nabízet placené expedice pro amatéry.
Klienti platí desítky tisíc dolarů za podporu – především lana, kyslík, ostatní vybavení a šerpy, což jsou místní průvodci. V 90. letech tak firmy přeměnily Mount Everest v extrémní turistickou atrakci. V roce 1996 však v bouři zemřelo osm lidí, což upozornilo na rizika horolezectví. Byznys od té doby jen roste.
Jak byznys funguje
Expedice stojí od 30 000 dolarů do 200 000 dolarů na osobu. Tato částka pokrývá mnoho poplatků, které cesta zahrnuje. Například povolení výstupu stojí v Nepálu 11 000 dolarů. Jedna kyslíková láhev stojí okolo 450 dolarů a na jeden výstup se jich spotřebuje 7–8.
Některé firmy nabízejí i luxusní vybavení, například xenonový plyn pro rychlejší výstup, ale za částku zhruba 170 000 dolarů. V roce 2025 vydal Nepál přibližně 400 povolení, což přineslo značné příjmy do jeho ekonomiky.
Rizika smrti
Výstupy na Mount Everest jsou dlouhodobě velmi rizikové. Do roku 2025 tam zemřelo více než 340 lidí. Smrtnost je tedy kolem jednoho procenta.
K většině úmrtí dochází v takzvané „zóně smrti“ nad 8 000 metry nad mořem, kde je velmi řídký vzduch – přibližně se třetinou kyslíku oproti normálu. Nejčastější příčiny jsou vyčerpání, hypoxie, laviny a pády.
Přeplnění na Everestu také způsobuje fronty. V roce 2019 zemřelo 11 lidí kvůli čekání v extrémních podmínkách. Riziko zvyšují také nezkušení klienti, kteří nemusí umět používat mačky nebo správně aklimatizovat své tělo.
Environmentální dopady
Dalším problémem, o kterém se mluví čím dál častěji, je ekologická zátěž. Každá expedice znamená ve vysokých výškách tuny materiálu – obaly od kyslíkových lahví, stany, poškozené vybavení i lidský odpad.
V minulosti se na svazích hromadily desítky tun odpadu. Nepál proto v posledních letech zavedl povinné zálohy za odpad a organizuje úklidové expedice, které z hory snášejí staré lahve a vybavení. Přesto zůstává otázkou, zda je možné dlouhodobě udržet takový počet výstupů bez výrazného zásahu do prostředí nejvyšší hory světa.
Budoucnost a možné scénáře
Do budoucna komerčního horolezectví se rýsuje několik scénářů. Jeden předpokládá větší regulaci a vyšší poplatky, které sníží poptávku a zvýší bezpečnostní standardy. Jiný počítá s pokračováním současného trendu a nárůstem luxusních expedic.
Technologie, jako jsou přesnější předpovědi počasí, lepší lékařská podpora v terénu nebo modernější kyslíkové systémy, mohou bezpečnost zvýšit. Základní rizika vysoké nadmořské výšky však nezmizí.
Důležitá bude také role místních komunit, státních politik a mezinárodních standardů. Pokud se podaří sladit ekonomické zájmy s bezpečností a ochranou přírody, může se situace stabilizovat. Pokud ne, hrozí nárůst konfliktů, environmentálních škod i ztrát na životech.
Psychologie výstupu
Pokud se rozhodnete vystoupit na vrchol nejvyšší hory světa, vyžaduje to značnou finanční investici, jak už bylo zmíněno výše. Ještě před výstupem si mnoho lidí představuje samo sebe jako někoho, kdo „to dokázal“. Projevuje se tak takzvaná touha po vrcholu.
Ta však může mít velmi fatální následky. Vysoké nadmořské výšky jsou extrémně nebezpečné prostředí a mentální stav lezce hraje velkou roli. Tvrdohlavost a snaha pokračovat i nad své síly mohou být smrtelné. Proto je zásadní vědět, kdy se otočit a sestoupit.
Role místních pracovníků
Za každým úspěšným klientem stojí týmy nosičů a průvodců. Místní pracovníci často zabezpečují trasu, instalují lana, nesou zásoby a jako první vstupují do rizikových úseků. Nesou tak značnou část rizika, zatímco klient zůstává v roli platícího zákazníka.
Tragédie z ledopádu Khumbu, při které přišlo o život mnoho místních nosičů, připomněla, kde se kumuluje největší nebezpečí.
Tito místní průvodci jsou často označováni jako šerpové. Vodí klienty na vrcholy hor, učí je zacházet s lany i kyslíkovým vybavením, upevňují lana a často také zachraňují lezce v nesnázích. Právě oni tak nesou velkou část rizika komerčního horolezectví.
Za svou práci přitom dostávají přibližně 6 000 dolarů ročně. To je sice několikanásobek průměrného nepálského příjmu, otázkou však zůstává, zda zlomek obratu velkých společností odpovídá rizikům, která tito průvodci podstupují.
Ekonomika vs. regulace
Pokud jste někdy viděli záběry hromad odpadu na nejvyšší hoře světa, možná vás napadla otázka: proč tam vůbec pouštějí tolik lidí?
Odpověď je jednoduchá – Mount Everest přináší Nepálu významné příjmy. Z peněz lezců profituje nejen stát, ale i mnoho místních podniků. Ztratit tyto finance by pro lokální ekonomiku znamenalo výrazný problém.
Regulátoři proto experimentují s různými modely. Někteří navrhují zvýšení poplatků, které by přineslo více peněz do státní pokladny a zároveň snížilo počet lezců. Další prosazují přísnější kvalifikační požadavky nebo omezený počet povolení.
Zdroje: thedailystar.net, thenationalnews.com, iol.co.za, alanarnette.com, finex.cz