Středověk nebyl jen o rytířích, hradech a princeznách. Za hradbami měst to žilo – a hlavně se pracovalo. Každé město mělo své řemeslníky, podomní prodavače, kejklíře i odborníky na věci, které by dnes nejspíš neprošly žádnou hygienickou kontrolou. A protože cesta historií nemusí být jen nudné čtení, pojďme si připomenout několik povolání, která sice dávno zanikla, ale rozhodně stojí za povšimnutí.
Zatímco dnes stačí pár kliknutí, abychom získali téměř cokoli, ve středověku vypadala dostupnost služeb úplně jinak. Každé město mělo své řemeslníky, specialisty a „pracovníky“ na slovo vzaté – některé profese známe, jiné by nás dnes spíš rozesmály (nebo vyděsily). Přesto právě tyto role držely tehdejší společnost pohromadě… i když dnes už bychom je v pracovním inzerátu hledali marně.
1. Kat: specialista, kterého nikdo nechtěl potkat
Kat byl muž mnoha talentů: popravoval, mučil i „udržoval pořádek“. Kromě svého hlavního řemesla měl často i vedlejšáky – čistil městské stoky, staral se o uhynulá zvířata a někde dokonce prodával léčivé mastičky. Jeho práce byla potřebná, ale společensky opovrhovaná. Nikdo s ním nechtěl bydlet ve stejné ulici, přesto měl kat výhody: bydlení zdarma, daňové úlevy a někdy i vlastní vinici.
2. Krysař: muž, který držel města při životě
Romantická legenda o flétnistovi z Hamelnu má se skutečnými krysaři společné snad jen to, že oba měli co do činění s krysami. Ti skuteční neměli flétnu, ale pytel, hák a pořádnou dávku odvahy. Jejich práce patřila k nejnevděčnějším – lezli do stok, přehrabovali se v odpadcích a likvidovali všechno, co by mohlo roznášet mor nebo jinou pohromu.
Krysaři byli v každém větším městě. Do práce vyráželi po setmění, když se krysy odvážily z úkrytů. A domů se vraceli s pytlem, který se podezřele hýbal. Byli potřební, ale málokdo jim chtěl podat ruku.
3. Lampář: když světlo nebylo samozřejmostí
Lampář byl ten, kdo každý večer rozsvěcel pouliční lampy a ráno je zase zhasínal. Byl to člověk, který město doslova udržoval ve světle. Dnes by měl služební dodávku, tehdy měl žebřík, kahan a pevné nervy – hlavně když se rozfoukal vítr. Lampáři byli oblíbení, protože s nimi přicházelo bezpečí a klid. A i když jejich práce zanikla s příchodem elektřiny, dodnes se o nich mluví s jistou nostalgií.
4. Písař hříchů: duchovní kontrolor
V některých městech působili lidé, kteří zaznamenávali hříchy obyvatel – ne z touhy po pomstě, ale z potřeby udržet pořádek a morálku. Písař hříchů měl přehled o všech nešvarech, pomluvách i proviněních. Dnes by z něj byl správce sociálních sítí nebo autor bulvárních titulků. Jen s tím rozdílem, že tehdy to mohlo skončit pokáním místo veřejného linče v komentářích.
5. Potulný kejklíř: zábava na kolečkách
Kejklíři byli tehdejší herci, hudebníci a komedianti v jednom. Cestovali od vesnice k vesnici s kufrem plným triků, písní a historek, které se předávaly ústně. Uměli pobavit trh i dvůr, zahrát vážnou baladu i komickou scénku. Neznali scénář ani přesný plán, řídili se jen instinktem, co zaručeně rozesměje dav – a ten se často smál až k slzám.
Kdyby žili dnes, nejspíš by měli miliony sledujících na TikToku nebo by vystupovali na festivalech pouličního umění. Tehdy ale byli prostě kejklíři – lidé, kteří dokázali přinést trochu radosti i do časů, kdy se svět netočil kolem zábavy.
6. Sběrač pijavic: hrdina kalných vod
Ve středověku byly pijavice ceněné skoro jako lék na všechno. Věřilo se, že odsávají „špatnou krev“ a s ní i nemoci, horečky, bolesti zad nebo dokonce zlomené srdce. Lékař bez zásoby pijavic byl tehdy zhruba stejně ztracený, jako dnešní lékárník bez paracetamolu.
A kdo tyhle „zázračné tvory“ sbíral? Sběrači pijavic – lidé, kteří se brodili po pás v kalné vodě, často bosí, a čekali, až se na ně pijavice přisají. Teprve pak je strhávali z kůže a ukládali do hliněných nádob. Prodávaly se do klášterů, lazaretů i městských lékáren a jejich cena šplhala vysoko. Ačkoliv dnešní medicína už jejich kouzlu tolik nevěří, sběrač pijavic patřil ve své době mezi respektované – i když trochu zvláštní – profese.
Středověk byl světem, kde měla každá dovednost své místo – a někdy i vlastní kategorie v cechu. Dnes se nám tato povolání mohou zdát zvláštní, ale kdo ví – možná jednou naši potomci budou stejně fascinovaně číst o povoláních jako influencer, UX designer nebo správce CRM systémů.
Zdroje: Poznat svět: Zvrácené profese středověku: sběrač pijavic nebo strážce stolice. Tohle byste dělat nechtěli!: https://www.poznatsvet.cz/historie/stredovek-zvracena-povolani/, History Facts: The Weirdest Jobs From the Middle Ages: https://historyfacts.com/world-history/article/the-weirdest-jobs-from-the-middle-ages/, Historická encyklopedie Britannica: Medieval Occupations and Trades: https://www.medievalists.net/2025/08/50-jobs-middle-ages/, Lifee: Nejzvláštnější povolání středověku: Pojídači hříchů jedli přímo z mrtvol: https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/pojidac-hrichu-misto-talire-pouzival-tela-neboztiku_234305.html