Každé místo na naší planetě nese v sobě jedinečný příběh, který odráží jeho osobitou kulturu i rozmanitou minulost. Výjimkou není ani maďarský Hévíz, malebné přírodní jezero největší svého druhu, jehož léčivá voda každoročně přitahuje tisíce návštěvníků z celého světa. Cesta k podobě, jakou známe dnes, byla ovšem trnitá a plná překážek od historických událostí až po živelnou pohromu. Zároveň byla plná výzev, které formovaly nejen samotné jezero, ale i příběhy lidí, kteří se s ním neodmyslitelně spojili. A právě pod pokličku jeho zajímavé historie nyní spolu nahlédneme.
Ačkoli oficiální historie Hévízu začíná až v 18. století, archeologické nálezy naznačují, že má mnohem starší kořeny, sahající až do pravěku. Léčebné účinky zdejších lázní byly pravděpodobně známy již starým Římanům, což ostatně dokazují římské mince nalezené na dně jezera. Od té doby se podle pověstí odehrálo několik fascinujících příběhů, které dodnes tvoří legendární základ největšího termálního jezera v Evropě.
Z bájných pověstí živoucí legendou
Podle jedné pověsti se křesťanská chůva v provincii Panonie starala o malého Flavia, chlapce trpícího nemocí. Její zoufalá prosba k Panně Marii přinesla zázrak – z hlubin země náhle vytryskl pramen, jehož voda měla moc obnovovat zdraví a vitalitu. Malý Flavius se proto každý den koupal v tomto posvátném prameni. Teplá voda spolu s bahnem mu dodávaly sílu a pomáhaly mu překonávat všechny jeho neduhy. Flavius nakonec vyrostl v silného muže a stal se východořímským císařem, který se roku 391 rozhodl uznat křesťanství jako státní náboženství, což posílilo pověst o uzdravujícím prameni Hévízu a rozšířilo jeho slávu i do vzdálených koutů světa.
Neméně známé je také vyprávění o Sándorovi Rezim, kapitánu hradu Csobánc, který se zamiloval do Kláry Pethőové, dcery pána hradu Tátika. Po náročném souboji se mu povedlo dosáhnout vítězství a získal tak její ruku. Po svatbě se ale ukázalo, že Klára je nemocná. Na radu zdejší cikánky se každý den začala koupat v Hévízském jezeře a jako zázrakem se uzdravila. Díky tomu mohli žít šťastně až do smrti.
Nejstarší lázně s výborným renomé u rakouských sousedů
Historie Hévízských léčebných lázní, které patří k nejstarším v Maďarsku, se datuje od roku 1795, kdy hrabě György Festetics I. postavil první lázeňské budovy na obdélníkovém půdorysu. Pověst o blahodárných účincích zdejší léčivé vody se rychle rozšířila a už v roce 1801 byla známa až ve Vídni. V roce 1818 se některé zprávy zmiňovaly o bílých leknínech, které byly v roce 1898 doplněny o indické druhy. Ty se ostatně na hladině vyjímají až dodnes. Od roku 1858 probíhaly intenzivní práce pro zalesňování okolí a modernizaci lázeňských budov. V současné době je jezero obklopené 50 hektary lesa, což zaručuje unikátní mikroklima a relax v každém ohledu.
Mezinárodní lázeňský komplex poznamenaný válkou
Na počátku 20. století se nájemce Vencel Reischl zasloužil o transformaci Hévízu, který se díky jeho snaze v roce 1911 stal oficiálním mezinárodním lázeňským střediskem. V roce 1905 došlo k modernizaci dřevěného mostu a přestavbě původních kopulí na ikonické věže. Po roce 1926 se lázeňský komplex dočkal několika dalších změn v oblasti výstavby ubytovacích zařízení, které byly nezbytnou reakcí na masivní rozvoj kulturního života v hévízské oblasti. Ročně totiž přitahovala pozornost až 16 tisíc návštěvníků.
Zdejší primářem tehdy byl Dr. Vilmos Schulhof, který se zasloužil o rozšíření lázeňských procedur a na jeho počest byla po něm pojmenována promenáda vedoucí k jezerním lázním. Slibný rozmach ovšem bohužel přerušila druhá světová válka. Většina čerstvě postavených budov byla následně přeměněna na vojenské nemocnice. Nicméně po ukončení války v roce 1948 byly lázně znárodněny a zahájily se státem řízené rekreační aktivity.
Rekonstrukce po požáru ve znamení nových začátků
Velkým milníkem léčivého jezera se stal rok 1968, kdy byla zmodernizovaná krytá lázeňská budova. I s balneoterapeutickými přístroji i vnitřními lázněmi a pod vedením uznávaného revmatologa Dr. Károlyho Molla došlo k rozšíření léčebných metod. Opět vzhledem k vysoké návštěvnosti bylo zapotřebí vybudovat další hotely a lépe uspořádat prostředí jezerních lázní. Aby ovšem překážek v historii Hévízského jezera nebylo málo. 3. března 1986 došlo k požáru a většina nově postavených budov lehla popelem. Celý objekt se povedlo zrekonstruovat o tři roky později a jeho revitalizace úspěšně pokračují i nadále v novém tisíciletí.
Ponory k pramenům odhalily spoustu zajímavostí
Objevení pramene Hévízského jezera bylo dlouho považováno za nemožné. Dřívější pokusy o jeho nalezení a také změření hloubky jezera selhávaly kvůli znečištěnému dnu plnému rašeliny a sedimentů. Situace se však změnila po požáru lázeňské budovy v roce 1986, kdy jezero bylo kompletně vyčištěno.
První úspěšný objev pramene učinili sportovní potápěči István Plózer a Lajos Csávos, kteří překonali silný protiproud a dostali se do jeskyně o rozměrech 17 metrů v průměru a 14 metrů výšky, kde se nacházely jak studené, tak horké prameny. Na východní straně kráteru vyvěrala studená voda s teplotou 17,2 °C, oproti tomu v západní části vytryskávala z hloubky 45–46 metrů termální voda o teplotě 41,3 °C. Analýzy navíc ukázaly, že stáří teplé vody dosahuje 12 000 let, zatímco věk studené vody se odhaduje přibližně na 8 000 let.
Pokud vás toto místo zaujalo, další článek, tentokrát popisující návštěvu maďarského Hévízu, naleznete zde: Vzhůru k maďarskému Hévízu. Navštivte největší přírodní termální jezero na světě.
ZDROJ: Lázně Hévíz; Hévíz, Wikipedia Hévíz