Stávající ligový ročník první fotbalové ligy zaznamenal poněkud nezvyklé finální rozuzlení. Slavia Praha si mistrovský titul zajistila v podstatě již po základní části a do nástavby nastupovala s těžko dostižitelným náskokem před druhou Plzní. Pro fotbalisty z Edenu to v podstatě znamenalo ze zbývající pětice utkání získat pouhopouhé dva body a mistrovský pohár posléze uložit do slávistické Síně slávy.
Mistrovská kanonáda
Pro nezpochybnitelný titul si Slavia přišla v sobotu 26. dubna v Olomouci.
Krátce poté, co vrtulník se současným majitelem fotbalové Slavie Pavlem Tykačem zakroužil nad Andrlovým stadionem a dosedl opodál, se Slávisté za ziskem titulu nekompromisně pustili. Drtivá výhra pět k nule potvrdila a názorně ukázala proč se stala nejrychlejším šampionem od chvíle, kdy se prvoligová soutěž hraje s nadstavbou.
Je těžké s oktávkou porazit ferrari, musí se buď vybourat, anebo tam musí být nějaká stopařka, která zaměstná řidiče a vy ho předjedete,
glosoval výstižně sobotní vystoupení Slavie kouč Sigmy Olomouc Tomáš Janotka.
Letošním ročníkem prošli Slávisté skutečně famózně. Ukázalo se, že od prvního dne soutěže mířili nekompromisně za svým cílem. Mnozí odborníci soudí, že i pohárovou Evropu podřídila Slavia tomu, aby po čtyřech letech zvedla nad hlavu pohár pro vítěze. Vyplatilo se a cíle bylo dosaženo. Titul, v historickém pořadí dvaadvacátý, jim patří právem a s předstihem již mohou vyhlížet případné soupeře v základní fázi milionářské Champions League.
„Je to bomba. Je to úžasné. Jsem nadšený! Je to chvíle, na kterou jsem čekal. Sem mne dopravil vrtulník, zpět pojedeme vlakem tři hodiny do Prahy. Ráno bych měl vyzvednout ženu na letišti, ale asi to neklapne,“ prozradil po zápase zástupci Oneplaysport Pavel Tykač.
Oslavy zahájili i samotní fotbalisté už na hřišti po závěrečném hvizdu sudího. Pravý pohár nad hlavou sice ještě nedrželi a museli si vystačit s jeho fotografií na plakátu, ale to nic nevadilo jásotu, s nimž se podělili s mnoha tisíci slávistických fanoušků, co nejenže zaplnili do posledního místečka architektonicky povedenou krásnou severní tribunu, ale bylo je vidět a hlavně slyšet i v dalších ochozech olomouckého fotbalového svatostánku.
Dvaadvacet titulů a jaký byl ten první
Letošní titul je již dvaadvacátý v historii. Poprvé se tak stalo v roce 1913. Tedy před 112 lety dobyla Slavia svůj historicky první titul uznávaný Českomoravským fotbalovým svazem i oficiálními historiky. V tom roce se nejdříve odehrála soutěž o Pohár dobročinnosti. Té se účastnily všechny kluby, co v Čechách něco znamenaly. Slavia se dostala do finále, kde ji po peripetiích čekala pražská Viktorka. Hrálo se až v půli listopadu a Viktoriáni vyhráli dva k nule. Mezitím už ovšem začalo druhé povinné mistrovství ČSF (Českého svazu fotbalového). V rámci soutěže se hrálo třaskavé derby se Spartou a Sparťané se před 14 tisíci diváků radovali s vítězství 2:0. Protože však v soubojích s Kladnem a Žižkovem přišli o body, stala se vítězem o bod Slavia. Stačilo ji k tomu sedm vítězných utkání a jen jedna porážka. Slavie v soutěži nastřílela 39 branek což znamenalo skoro 5 branek na zápas. Slavia se poté stala i oficiálním mistrem korunních zemí, když porazila moravského mistra SK Moravskou Slavii 2:0.
Slávistický kádr té doby, tehdy již pod vedením legendárního skotského trenéra Johna Williama Madena, tvořili: Rudolf Hlaváček, Karel Pimmer, Rudolf Krummer, Richard Veselý, Emanuel Benda, Rudolf Holý, Milda Macoun, Miroslav Hajný, Ladislav Medek, Josef Bělka, Otakar Bohata, Jan Kovařovič, Jaroslav Bohata, Václav Prošek, Václav Freundenberg, Rudolf Steinz, Vojtěch Zajíček, Karel Čejka a Emanuel Válek.
Muž v buřince
John William Maden byl výborný skotský fotbalista. Za Celtic FC nastoupil ve 118 utkáních a vstřelil v nich 49 branek. Čtyřikrát rovněž reprezentoval Skotsko. V Čechách se ocitl v roce 1905 a stal se prvním profesionálním trenérem Slavie Praha. Skotský kouč zavedl do týmu moderní metody trenérské práce, masáže a fyzioterapeutické postupy. Uměl rychle léčit výrony a kontuze, na což používal proudy horké a studené vody, mýdlové zábaly i vlastní masti, které sám vyráběl. Dbal na životosprávu hráčů a zřejmě věděl proč. Známý je třeba tento jeho výrok, přednesený nezaměnitelnou česko-anglickou hatlamatilkou:
Český plejers nou gud. Šecko mysli moc umi. Málo trenink end samý cholka end hospoda. Šecko for legrac end hev nou nenerží for plej.
Červenobílé trénoval až do června 1930. Tedy neuvěřitelných a legendárních pětadvacet let! I po svém formálním odchodu do důchodu ve věku 65 let se aktivně podílel na práci v klubu. Pod jeho vedením získala Slavia čtyři mistrovské tituly, byť připočítaly by-li se další mistrovská ocenění, bez přívlastku oficiální, bylo by jich mnohem a mnohem víc. „Dědek“, jak se mu přezdívalo, odešel do fotbalového nebe ve věku 82 let, v dubnu 1948 a je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.
Muž v bílé kšiltovce
Současným hlavním koučem pražské fotbalové Slavie je Jindřich Trpišovský. Své funkce se ujal v prosinci roku 2017 a hned v probíhajícím ročníku dovedl svůj tým k vítězství v domácím poháru. V sezoně 2018/2019 postoupili jeho svěřenci až do čtvrtfinále Evropské ligy a po 77 letech také získali double – mistrovský titul a a domácí pohár. Také následující sezonu zahájil svým „totálním fotbalem“, co týmu naordinoval, ve velkém stylu. Slavia hrála Ligu mistrů, dosáhla na 20. titul. O rok později pod jeho vedením dokráčeli Slávisté opět do čtvrtfinále Evropské ligy a dovršili svůj mistrovský hattrick a k mistrovskému titulu získali i domácí pohár.
Titul získaný letos je pro něj čtvrtý a vyrovnal se tak svému dávnému slavnému předchůdci. V současných podmínkách je jen stěží představitelné, že by v klubu mohl vydržet podobně dlouho, jako Maden. Ale kdo ví. Fanoušci by dozajista proti nebyli 🙂
Mistrovská síla
„Jsem hlavně rád, že lidi mají radost. Čekání bylo dlouhé. Tři tituly, pak tři roky stříbro. Jsem strašně rád za naše fanoušky, všude jsou s námi. Když prší, když je vedro. Doma, venku, všude. I oni si ten titul zaslouží. Konec sezony je díky nim takový, jaký je. Máme nejkomplexnější tým, který jsme kdy měli,“ uvedl Jindřich Trpišovský po definitivním ztvrzení titulu.
A kdo ten tým hráčsky tvořil? O titul se v tomto prvoligovém ročníku zasloužilo 26 hráčů a to včetně těch, kteří již ve Slavii nejsou, anebo se lize jen mihli. Jsou jimi:
Ondřej Kolář, Jakub Markovič, Jindřich Staněk, Antonín Kinský, Jan Bořil, El Hadji Malick Diouf, Tomáš Holeš, Štěpán Chaloupek, Mikuláš Konečný, Igoh Ogbu, Tomáš Vlček, David Zima, Ondřej Zmrzlý, Michal Tomič, Lukáš Masopust, Giannis-Fivos Botos, Oscar Dorley, David Douděra, Simon Michez, David Moses, Dominik Pech, Lukáš Provod, Divine Teah, Lukáš Vorlický, Cristos Zaferis, Petr Ševčík, Conrad Wallem, Matěj Jurásek, Tomáš Chorý, Mojmír Chytil, Vasil Kušej, Ivan Schranz, Václav Jurečka, Ondřej Lingr a Daniel Fila.
Myslím si, že závěrem je zcela na místě dodat, že i s těmi fanoušky má slávistický hlavní trenér pravdu. Určitě nebyl sám, kdo si s nimi v sobotním večeru zazpíval: „Bican, Puč a Plánička, z nebe se dívají, jak Slavia válí.“
Ikonický song dozajista zazní v pražském Edenu i 24. května, kdy zasloužený pohár pro vítěze oslaví celý stadion.
Zdroj: Idnes; Medium Seznam; Slavia