„To za nás nebylo…“ Tři slova, která zní jako povzdech, výčitka i otázka zároveň. Možná si je říkáte, když vidíte, jak si dnešní děti dávají místo oběda nutričně vyvážený drink z plastové lahve, a místo abecedy znají nejlajkovanější influencery. Nebo když vám někdo napíše zprávu ve dvě ráno a čeká, že odpovíte. Doba se změnila. A my s ní.
Za nás se čekalo na pohádku až do večerníčku! Za nás jsme měli doma jen jeden telefon – a ještě s kabelem. Ale… bylo to opravdu lepší? Nebo jsme jen jiní my? A co když se měníme stejně rychle, jako svět kolem?
Výchova: Od rozkazů k debatám (a zase zpět?)
Děti dnes nejsou jiné – jen vyrůstají v jiném světě. Zatímco generace X byla ráda, že má na večeři chleba se salámem a v neděli řízek, dnešní děti znají quinoa salát, umí rozpoznat veganské logo a znají pojem „trauma“. Místo toho, aby dostaly pohlavek za drzost, se jim vysvětluje, že „maminka se teď necítí dobře“ a „měla by si zpracovat emoce“.
Výchova se změnila. Dřív byla víc o poslušnosti, dnes o respektu. Psycholožka Pavla Koucká z projektu Šance dětem připomíná, že „dítě bez hranic není šťastnější – jen ztracenější“. A že být laskavý a zároveň důsledný není v protikladu. Jen to stojí víc práce, než říct „protože jsem to řekl(a)“.
Zatímco naši rodiče většinou vychovávali podle toho, „jak to bylo doma“, dnešní generace řeší výchovu skrze kurzy, knihy a podcasty. A hledají rovnováhu. Protože vědí, že „dělat to jinak než moji rodiče“ nestačí. Ale jak vlastně vypadá to „dobře“? Odborníci se shodují: děti potřebují hranice, ale i možnost být slyšeny. Potřebují vedení – ne chaos. A rodiče potřebují podporu, protože v době neustálého srovnávání je snadné uvěřit, že to ostatní zvládají líp.
Technologie: Pomocník, nebo pán?
Pamatujete si ještě časy, kdy největší technologický luxus byl walkman? Kdy se na internet chodilo jen do knihovny – jednou týdně a na chvíli? Dnes máme celý svět v kapse. Ale máme jej vůbec pod kontrolou? Zatímco dřív jsme museli na někoho zazvonit nebo zvednout telefon, dneska stačí napsat „čau“ – a když druhá strana do tří minut neodpoví, jsme lehce dotčení. Ticho, které mezi dvěma lidmi kdysi znamenalo prostor, dnes vyvolává úzkost.
Podle studie americké Pew Research Center 64 % rodičů přiznává, že technologie negativně ovlivňují jejich schopnost být plně přítomní se svými dětmi. A zdaleka se to netýká jen rodin. Aspen Institute upozorňuje, že digitální komunikace přepisuje náš způsob budování vztahů – osobních i pracovních. Jsme sice propojení více než kdy dřív, ale cítíme se osamělejší než kdykoliv předtím.
Digitální minimalismus přestává být výstřelkem a stává se nutností. Psychologové doporučují tzv. „digitální půsty“ – vědomé odpojování, ideálně celý den týdně. Dát si kávu bez mobilu. Nebo si všimnout, jaký má váš partner výraz, když vám něco vypráví – ne až když to zopakuje potřetí.
Komunikace: Hovor v emoji, ticho ve skutečnosti
Komunikace se nezjednodušila. Jen se přemístila. Když se dřív dva lidé pohádali, museli si to „vyříkat“. Dnes to může skončit zablokováním, přehlížením zpráv nebo pasivně-agresivním sdílením citátu o toxických lidech.
Slova jsou dnes všude – ale často chybí obsah. Studie z britského Oxford Internet Institute ukazuje, že přílišná digitální komunikace snižuje naši schopnost číst emoce a reagovat v reálném čase – obzvlášť u mladých lidí. Jinými slovy: píšeme víc, ale cítíme méně. Přitom to není o démonizaci technologií. Jsou úžasné – když víme, kdy přestat.
Hodnoty: Svoboda, autenticita… a kde zůstala pokora?
Společenské hodnoty se proměňují. A není to nutně špatně. Dřív jsme možná víc poslouchali, ale méně se vyjadřovali. Dnes máme prostor říct, co cítíme – jen někdy zapomínáme, že druhá strana má ten prostor taky.
Podle rozsáhlé evropské studie EVS (European Values Study), která mapuje vývoj hodnot napříč desetiletími, výrazně stoupá důraz na individualismus, sebeurčení a svobodu volby. Solidarita, důvěra ve stát nebo autority naopak klesají. Češi přitom patří mezi národy s nejnižší důvěrou v instituce i politiky – a zároveň s největší touhou „dělat si věci po svém“.
Sociologové jako Tomáš Kostelecký upozorňují, že s posilováním individuální svobody přichází i dezorientace. Když „každý máme svou pravdu“, je těžké se domluvit na společném směru.
Bez moralizování, ale s otázkou
„To za nás nebylo…“ Často v té větě slyšíme výčitku. Ale možná by to mohla být i vzpomínka. Možná i úsměv. A taky přiznání, že každá generace má svoje slabá místa. Třeba i naše děti budou jednou vzpomínat, jak si na TikToku vytvářely vlastní identity a my jsme to nechápali. A možná taky řeknou: „To za nás nebylo!“ – a jejich děti se tomu zasmějí stejně jako teď my.
Není to souboj starého a nového. Je to cesta. A jestli něco stojí za zachování, pak je to schopnost být k sobě upřímní, ale ne krutí. Umět naslouchat, i když jsme unavení. A neztratit chuť sednout si vedle někoho bez displeje mezi námi.
Protože svět se mění. A my s ním. Ale i v nejmodernější době má pořád cenu starat se o obyčejné věci: přítomnost, pozornost i vzájemný respekt k druhému.
Použité zdroje: Pew Research Center; Aspen Institute CE; European Values Study; News Stanford University; Šance dětem; Dvojka rozhlas — Český rozhlas: Sociolog Kostelecký