Skoro každý z nás už někdy viděl video, na kterém auto jede samo bez řidiče za volantem. Někomu se vybaví Tesla a její „autopilot“, jinému zase robotická taxi, která dnes vozí lidi po amerických městech. Ještě před pár lety to znělo jako čistá sci-fi, a přesto už taková auta reálně jezdí po silnicích. Jak je ale možné, že se auto dokáže samo rozhodovat v hustém provozu? A jak daleko vlastně tato technologie je?
Co vlastně znamená „samořídicí“
Autonomie auta se dělí na šest úrovní, od 0 do 5, které definuje organizace SAE neboli Společnost automobilových inženýrů. Úroveň 0 představuje úplně obyčejné auto bez asistenčních systémů. Úrovně 1 a 2 už zahrnují pomocníky, jako jsou adaptivní tempomat nebo systém udržování v jízdním pruhu, řidič ale musí dávat plný pozor. Většina dnešních nových aut spadá právě sem.
Zlom přichází u úrovně 3, kdy auto za přesně stanovených podmínek, například na dálnici, zvládne řídit samo. Řidič ale musí být připraven kdykoliv převzít volant. Úroveň 4 už řidiče nepotřebuje vůbec, funguje však jen ve vymezené oblasti. Úroveň 5, tedy auto, které si poradí úplně všude a za každého počasí, zatím neexistuje.
Jak auto vidí své okolí
Aby se auto mohlo rozhodovat, musí nejdříve vědět, co se kolem něj děje. K tomu mu slouží několik typů senzorů, které dohromady nahrazují lidské oči a uši.
Prvním typem jsou kamery, které rozeznávají barvy, značky a čáry na silnici. Druhým je radar, který pomocí rádiových vln dobře měří vzdálenost a rychlost ostatních aut, a to i v dešti nebo mlze. Třetím je takzvaný lidar, který vysílá tisíce laserových paprsků a na jejich základě vytváří přesnou 3D mapu okolí.
Žádný z těchto senzorů nezvládne všechno sám, a tak se jejich data spojují dohromady. Tomuto procesu se říká senzorová fúze a díky ní auto „vidí“ své okolí lépe než člověk.
Které senzory používat
Mezi výrobci panuje zajímavý spor o to, jak má auto své okolí vůbec sledovat. Firmy jako Waymo, které spadá pod Google, sázejí na kombinaci kamer, radaru a drahého lidaru.
Naopak Tesla jde proti proudu a lidar zcela odmítá. Její šéf Elon Musk ho označil za zbytečný a předražený. Tesla proto spoléhá jen na kamery a obrovské množství dat od svých řidičů. Tento přístup je sice levnější, ale také rizikovější. Nezávislé testy ukázaly, že auto bez lidaru lze snáze zmást například špatným světlem nebo falešnou překážkou.
Jak se auto rozhoduje
Samotné vidění ale nestačí. Auto se musí naučit také správně reagovat. K tomu slouží takzvané neuronové sítě, tedy programy inspirované fungováním mozku.
Ty se učí na milionech reálných i simulovaných situací, dokud se nenaučí rozpoznávat chodce, semafory nebo cyklisty přejíždějící přes silnici. Konkrétně se nejčastěji používají konvoluční neuronové sítě, které jsou velmi účinné při rozpoznávání obrazu.
Tesla například trénuje své systémy na záběrech z více než šesti milionů svých aut. Čím více různých situací auto „uvidí“, tím lépe se pak rozhoduje. Celé rozhodování navíc probíhá několikrát za sekundu, takže auto reaguje mnohem rychleji než člověk.
Jak auto plánuje jízdu
Když už auto ví, co se kolem něj děje, musí se ještě rozhodnout, jak zareaguje. Tuto roli plní palubní počítač, tedy jakýsi „mozek“ celého vozu.
Ten ze všech dat sestaví jednotnou mapu okolí a na ní pak plánuje bezpečnou trasu. Zároveň se snaží předvídat, co udělají ostatní účastníci provozu, tedy zda chodec vkročí do silnice nebo zda auto vedle něj změní jízdní pruh.
Na základě toho pak rozhodne, zda zrychlit, zabrzdit, nebo třeba dát přednost. Svou přesnou polohu si auto navíc hlídá pomocí GPS a podrobných map. Vyhodnocování všech informací probíhá mnohokrát za sekundu.
Kde tato auta už jezdí
Nejdále je v tuto chvíli zmíněné Waymo, které provozuje robotická taxi, takzvaná robotaxi, bez řidiče v několika amerických městech, jako jsou Phoenix nebo San Francisco. Cestující si vůz objedná prostřednictvím aplikace a nastoupí do auta, ve kterém nikdo nesedí za volantem.
Do hry vstoupila také Tesla, která svou službu robotaxi spustila v červnu 2025 v texaském Austinu. Zpočátku byl pro jistotu ve voze ještě člověk na sedadle spolujezdce, později už ale některé jízdy probíhaly i bez něj.
Velkým hráčem je také Čína, kde se robotaxi testují ve více než devatenácti městech. Tamní firmy navíc plánují jejich masovou výrobu. Kromě osobních aut už existují i autonomní autobusy, například ve Skotsku nebo právě v Číně.
Samořídicí auta v Česku
Možná vás překvapí, že i Česko patří mezi evropské průkopníky. Od 1. ledna 2026 totiž česká legislativa výslovně povoluje provoz aut s autonomií úrovně 3 na našich silnicích, stejně jako například v Německu.
Velkou novinkou je hlavně jasné rozdělení odpovědnosti. Pokud auto v autonomním režimu způsobí nehodu, nese vinu výrobce vozidla, a nikoliv řidič. Plně samořídicí auta úrovní 4 a 5 ale české právo zatím nepřipouští. Řidič proto musí stále zůstat ve voze a být připraven kdykoliv převzít řízení.
Rizika samořídicích aut
I když tato auta neřídí pod vlivem alkoholu a nemohou být unavená, nejsou ani zdaleka dokonalá. Potíže jim mohou dělat například složité dopravní situace, které systém ještě nikdy předtím neviděl.
Nejlépe si tato auta vedou v přehlednějších situacích, například na dálnicích. Hustý provoz ve městech nebo jiné komplikované situace pro ně ale stále zůstávají oříškem.
Zdroje:
VTM.cz: Šest úrovní autonomních vozidel
Autohled: Průvodce úrovněmi autonomního řízení
Wikipedie: Autonomní vozidlo
Dostupný advokát: Samořídicí auta
