Jak mozek naviguje sám
Pamatujete na dobu, kdy jste jeli do neznámého místa a měli v ruce papírovou mapu, nebo jste si trasu prostě zapamatovali? Pro mnohé z nás je tato vzpomínka čím dál vzdálenější. Dnes většina lidí bez navigace v telefonu prostě nikam nevyjede. A to ani do míst, do kterých jezdí pravidelně. GPS navigace je bezesporu jedním z největších vynálezů poslední doby. To ale s sebou přináší další otázky ohledně jejích vedlejších efektů. A právě na to se podíváme v následujícím článku.
Než se pustíme do samotného vlivu GPS, je dobré vědět, jak orientace v prostoru vůbec funguje bez ní.
Klíčovou roli hraje hipokampus, část mozku, která je zodpovědná za prostorovou paměť a orientaci. V něm se nacházejí takzvané místové buňky, které se aktivují vždy, když se nacházíme na konkrétním místě. Spolu s nimi fungují mřížkové neurony, které pracují jako souřadnice na mapě, tedy pomáhají určit, jak daleko a jakým směrem se cíl nachází. Tento systém byl tak zásadní, že jeho objev přinesl v roce 2014 Nobelovu cenu za medicínu norskému neurovědci Edvardu Moserovi a jeho kolegům.
Taxikáři a jejich větší mozek
Všichni asi tušíme, jak důležitá je orientace pro náš mozek. Průlomový důkaz o tom ale přinesla studie londýnských taxikářů. Neuroložka Eleanor Maguireová z Londýnské univerzity zjistila, že řidiči, kteří se museli nazpaměť naučit tisíce ulic a spojů v Londýně, měli výrazně větší objem hipokampu než běžní lidé. Čím déle svou profesi vykonávali, tím byl jejich hipokampus větší. Mozek se tedy doslova přizpůsobil nárokům, které na něj byly kladeny. Tento princip ale, jak to tak bývá, funguje i obráceně.
Co se stane, když navigaci přenecháme telefonu
Výzkumníci z Londýnské univerzity sledovali mozky čtyřiadvaceti dobrovolníků při pohybu londýnskou čtvrtí Soho. Výzkum přinesl jasné výsledky. U těch, kteří se orientovali bez navigace, výrazně rostla aktivita hipokampu a prefrontální kůry, a to zejména v momentech, kdy narazili na nové zákoutí nebo museli zvolit mezi více cestami. U těch, kteří se spoléhali na GPS, se žádná zvýšená aktivita neprojevila. Jejich mozek měl, jak výzkumníci popsali, de facto volno.
Podobný výzkum provedli čeští vědci z Národního ústavu duševního zdraví ve spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni. Sledovali skupinu dobrovolníků, z nichž polovina po dobu tří měsíců používala GPS navigaci zabudovanou do chytrých brýlí. Magnetická rezonance odhalila, že u těchto lidí došlo ke snížení propojenosti hipokampu s ostatními částmi mozku, a navíc čím déle a častěji navigaci používali, tím výraznější tyto změny byly. Dokonce stačí pouhé tři měsíce, aby se ve fungování mozku projevily znatelné změny.
Mozek jako sval: co nepoužíváš, to ztrácíš
Mozek funguje podobně jako svaly. Pokud některou z jeho funkcí přestanete trénovat, postupně se oslabí. Navigace v tomto ohledu není jen nějaká pomůcka, aktivně totiž „přemýšlí“ za nás, přebírá tedy konkrétní mozkovou funkci. A pokud ji přebírá příliš dlouho, mozek ji přestane sám vykonávat tak dobře jako dřív.
Psycholog Dalibor Špok přirovnává tento efekt ke znalosti cizích jazyků. Pokud nějakým jazykem deset let nemluvíme, naše schopnost komunikovat v něm se výrazně zhorší. Neznamená to ale trvalou a nevratnou ztrátu, jde o postupné oslabování, které může být výraznější, než si uvědomujeme.
GPS a Alzheimerova choroba
Tato část je asi nejzávažnější. Hipokampus, který GPS postupně „odstavuje“, patří mezi první struktury mozku postižené při Alzheimerově chorobě. A právě prvním příznakem této závažné choroby bývá dezorientace v prostoru. Výzkumníci proto varují před dlouhodobým nadměrným používáním navigace. Může totiž přispívat ke snížení naší „kognitivní rezervy“. Zatím sice není prokázána přímá souvislost mezi navigací a Alzheimerovou chorobou, zapojení hipokampu do obou témat ale dává důležité podněty pro budoucí studie.
Jak z toho ven?
Dobrou zprávou je, že mozek je mimořádně plastický — schopný se měnit a přizpůsobovat. Stačí navigaci vědomě občas omezit. Zkuste před cestou pohledem do mapy pochopit trasu a pak jet bez hlasového navádění. Nebo vyjděte bez navigace na trase, kterou znáte přibližně, ale nespoléháte se na ni. Věnujte pozornost záchytným bodům a uspořádání prostoru kolem vás — právě to mozek potřebuje k tomu, aby si budoval vlastní vnitřní mapu.
Na jednu stranu nelze popřít, že GPS je v mnoha situacích nenahraditelná. V přeplněném cizím městě nebo v noci dává naprostý smysl. Na druhou stranu je škoda ji zapínat i tam, kde se orientovat zvládnete sami.
Co z toho plyne
GPS navigace je bezpochyby jeden z největších pomocníků, které moderní technologie přinesly do každodenního života. Ale stejně jako sociální sítě a naše pozornost nebo kalkulačka a matematika, i tady platí, že pohodlí má svou cenu. Tou cenou je postupné oslabování jedné ze základních funkcí mozku, která nás provázela celou evolucí.
Neznamená to, že byste měli navigaci okamžitě odinstalovat. Ale příště, až budete jezdit na místo, kam jezdíte pravidelně, zkuste to bez ní. Váš hipokampus vám za to poděkuje.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/veda/gps-vliv-mozek-zleniveni-narodni-ustav-dusevniho-zdravi_1809011204_dbr
https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/psychologie-dnes/98257/gps-meni-mozek https://magazin.aktualne.cz/gps-navigace-utlumuje-lidsky-mozek-naucena-orientace-ve-mest/r~d8fa4708101111e7903d0025900fea04/?lp=1
https://techfocus.cz/777-s-gps-navigaci-muzeme-podle-vyzkumu-ceskych-vedcu-prijit-o-prostorovou-pamet.html
https://www.idnes.cz/technet/veda/digitalni-demence-seniori-prvni-generace.A250505_140443_veda_alv
