Asi každý z nás někdy slyšel politický výrok, který zněl až příliš dobře. Nabízel srozumitelné a jednoduché řešení komplexního problému. Jenže pak přicházejí otázky: jak se to celé zaplatí, do kdy se to stihne nebo jak se takové jednoduché řešení vůbec provede. Právě na tom populismus roste. Co to konkrétně je a proč může být tak přitažlivý, se dozvíte v dnešním článku.
Co to populismus vlastně je
Populismus je politický přístup, který staví lid, tedy takzvaný prostý, čestný a pracovitý lid, proti elitám, tedy politikům, boháčům, intelektuálům nebo médiím. Ústředním bodem populismu je co nejhlubší rozdělení společnosti. Na jedné straně je lid, k němuž sám sebe řadí populistický politik, a na druhé straně elita.
Populista přitom sám sebe prezentuje jako jediného pravého mluvčího lidu a zároveň se snaží lidi přesvědčit, že je současný systém nebo vláda zrazují. V politologii se populismus popisuje jako takzvaná tenká ideologie, což znamená, že sám o sobě nenabízí komplexní pohled na svět. Snadno se proto přimkne k jiným ideologiím: může být pravicový, zaměřený například na migraci a národní identitu, levicový, zaměřený na boj s korporacemi a bohatými, nebo dokonce středový. Nejde tedy o konkrétní politický program, ale o styl a rétoriku.
Proč je populismus tak přitažlivý
Jednoduše řečeno: nabízí jednoduché odpovědi na složité otázky. Ve skutečnosti je ale politika velmi komplikovaná. Penzijní reformy, zdravotnický systém nebo klimatická politika jsou témata plná nepopulárních rozhodnutí, kompromisů a neshod.
Populista ale přijde a odpověď na všechny tyto problémy zkrátí do jedné věty. Místo složitých řešení dostanete jednoho jasného viníka a jedno jasné řešení. Pro mnoho lidí je právě tato jednoduchost velmi úlevná, zejména když si jsou něčím nejistí nebo frustrovaní.
Populismus vyvolává pocit naléhavé krize s velmi jednoduchým řešením, které se podle populistů běžných lidí téměř nedotkne. K tomu si můžeme přidat silnou osobnost lídra, který mluví jako „normální člověk“, záměrně se vyhýbá odborným pojmům a vystupuje, jako kdyby byl jedním z vás.
Proč roste právě teď
Populismus není ničím novým, ale jeho síla v posledních dvou desetiletích výrazně vzrostla. Každý čtvrtý Evropan dnes dává svůj hlas nějaké populistické straně, zatímco před dvaceti lety to bylo pouhých sedm procent. Počet Evropanů vedených vládou, v níž zasedá alespoň jedna populistická strana, se za posledních dvacet let zvýšil z 12,5 na 170 milionů.
Za tímto vzestupem stojí několik událostí z posledních dvaceti let. První z nich byla finanční krize v roce 2008, která mnoha lidem narušila víru v politiku jako takovou. Dále k tomu přispěla migrační krize z roku 2015.
Velký nárůst populismu souvisí hlavně s ekonomickou krizí. Ta svým způsobem zmenšila rozdíl mezi tradičními pravicovými a levicovými stranami. Právě to dalo prostor populismu. K tomu se přidaly sociální sítě, které umožnily populistickým politikům komunikovat s publikem téměř bez jakéhokoli filtru.
Sociální sítě
Jedním z největších urychlovačů populismu v 21. století jsou právě sociální sítě. Tradiční média fungovala jako určitý filtr: novinář ověřoval fakta, redakce měla standardy a čtenář dostával upravený a zkontrolovaný obsah. Sociální sítě tento filtr odstranily.
Populistický politik může přes Twitter nebo Facebook oslovit miliony lidí přímo, bez zprostředkování, a říct jim to, co sám chce. Krátká videa nebo příspěvky navíc ještě více zvýhodňují jednoduché a emotivní projevy bez hlubší argumentace nebo ověření faktů.
Kdy může být populismus nebezpečný
Populismus sám o sobě nemusí být nutně hrozbou. Pokud poukazuje na skutečné problémy, které tradiční strany ignorují, může být i přínosem pro demokracii. Selháním mainstreamových politiků je, že se nedokážou vypořádat s problémy, na které populistické strany upozorňují. Mezi tyto problémy může patřit například nerovnost příjmů nebo nízké mzdy nižší střední třídy či mladých lidí.
Nebezpečný může být populismus ve chvíli, kdy začne napadat základy demokratického systému. Právě v odbourávání klasických demokratických standardů může spočívat jeho největší hrozba. Populistické rozhodování se totiž odvolává na lid, nikoli na systém s danými pravidly.
Výsledkem tohoto jednání mohou být útoky na nezávislé soudy, svobodná média nebo volební systém. Dobře jsme to mohli sledovat na příkladu Viktora Orbána v Maďarsku nebo v USA za Donalda Trumpa.
Jak populismus rozpoznat
Existuje několik charakteristických znaků, které populistické sdělení odlišují od seriózní politické komunikace. Prvním je jasné dělení světa na „my“, tedy čestný lid, a „oni“, tedy zkažené elity. Druhým je nabízení jednoduchých řešení na komplexní problémy bez vysvětlení, jak a za kolik se to udělá.
Třetím znakem je útok na média, soudy nebo odborníky jako na součást nepřátelského establishmentu. Čtvrtým je silná personalizace celého hnutí v jednom charismatickém lídrovi, bez jehož osoby strana prakticky neexistuje. Pátým je záměrná práce se strachem a pocitem ohrožení, ať už jde o migranty, globalizaci nebo domácí elity.
Zdroje: Respekt, Deník N, HlídacíPes.org, Český rozhlas Plus
