Asi všichni jsme někdy viděli nějaký seriál, kde forenzní tým během pár hodin našel pachatele podle jednoho vlasu, obnovil smazané zprávy z telefonu a postavil z toho dokonalý případ. Realita je ale trochu jiná, přesto je moderní kriminalistika naprosto fascinující a místy až neuvěřitelná. Co všechno dnes umí, kde jsou její limity a proč nám ji televize trochu zkresluje?
Co kriminalistika vlastně zahrnuje
Kriminalistika se zabývá téměř vším, co souvisí s vyšetřováním trestného činu. Objasňuje okolnosti jeho vzniku, shromažďuje a využívá důkazy, postupy a vše, co je potřeba k objasnění nebo předcházení trestné činnosti.
Dělí se na několik menších disciplín. Kriminalistická technika zahrnuje obory jako mechanoskopie, daktyloskopie, kriminalistická chemie a analýza DNA. Kriminalistická taktika pak zahrnuje metody jako výslech, rekognici pachatele nebo rekonstrukci trestného činu.
Dále zde máme forenzní disciplíny, které patří pod kriminalistickou techniku. Mezi ně patří například již zmiňovaná daktyloskopie, tedy identifikace pachatele podle otisku prstů. Dalším příkladem je forenzní balistika, která identifikuje zbraně podle stop na projektilu.
DNA
Největší revolucí v kriminalistice je bezesporu analýza DNA. V 80. letech vyvinul vědec Alec Jeffreys metodu rozpoznávání DNA a ta byla poprvé použita v praxi v roce 1986 při vyšetřování vraždy.
DNA je totiž u každého člověka jedinečná a dá se z ní vyčíst například barva očí nebo vlasů. DNA lze také izolovat z téměř jakéhokoliv biologického materiálu, například z krve, vlasů, slin nebo kůže.
Výhodou analýzy DNA je její extrémní citlivost. Stačí naprosté minimum vzorku a už s ním je možné pracovat. Nevýhodou je ale rychlá degradace takového materiálu. Lidské tkáně jsou náchylné k procesům hniloby, takže starší nebo špatně zajištěné vzorky mohou být takřka nepoužitelné.
Daktyloskopie
Analýza otisků prstů je jednou z nejstarších kriminalistických metod. V žádném případě ji nelze brát jako zastaralou, protože patří mezi nejpoužívanější metody i dnes.
Papilární linie, tedy čárky, které máme na prstech, jsou u každého člověka unikátní a nemění se po celý život. Moderní databáze otisků prstů umožňují srovnávat zajištěnou stopu s miliony uložených vzorků během minut. V Česku spravuje takovou databázi Kriminalistický ústav Praha.
Zároveň platí, že ne každý otisk nalezený na místě činu je použitelný. Nekompletní, překrývající se nebo povrchově poškozené otisky mohou být k identifikaci zcela nepoužitelné.
Digitální forenzika
Relativně novou oblastí, která se stále významným tempem rozvíjí, je digitální forenzika. Telefon podezřelého často odhalí mnoho důležitých důkazů. Právě díky tomu vzrostl význam dat uložených v telefonu, která mohou sloužit jako důkazy v trestním řízení.
Taková digitální analýza začíná identifikací možných důkazů, jimiž mohou být počítače, servery, mobilní telefony, USB disky nebo data uložená v cloudu. Klíčový je přitom princip řetězce důkazů, který zajišťuje, že každý krok manipulace s důkazy je dokumentován.
Při samotné analýze se obnovují smazaná data, zkoumá se síťový provoz nebo se analyzují chaty. Mezi běžné nástroje pro obnovu dat patří EnCase nebo FTK Imager.
Forenzní entomologie
Pro kriminalistiku lze využít i hmyz. Ten totiž kolonizuje mrtvá těla v určitém pořadí. Entomolog pak dokáže podle přítomnosti konkrétního druhu a vývojového stadia hmyzu odhadnout dobu úmrtí v řádu hodin až dnů, vždy ale podle okolností konkrétního případu.
Tato metoda se používá zvláště v případech, kdy je tělo nalezeno po delší době a klasické metody určení doby smrti už nejsou použitelné.
Efekt televize
Zde je důležité říct na rovinu jednu věc: populární detektivní seriály jako CSI nebo NCIS kriminalistiku výrazně zkreslují, a to má reálné dopady.
CSI efekt označuje situaci, kdy si lidé pod vlivem televizních seriálů vytvářejí nereálná očekávání od forenzního zkoumání. Mohou například věřit, že vědci jsou neomylní, že každý případ vyřeší jediný důkaz nebo že analýza DNA trvá jen několik hodin.
V praxi může analýza DNA trvat i týdny, ne jen hodiny. Jeden expert nezvládne řadu různých odborných činností a výsledky forenzního zkoumání navíc nejsou neomylné. Špatně zajištěné místo činu, kontaminovaný vzorek nebo chyba v laboratorním postupu mohou vést k nepoužitelným, nebo dokonce chybným výsledkům.
Závěr
Moderní kriminalistika je mimořádně schopný a stále se vyvíjející obor, který kombinuje biologii, chemii, fyziku, informatiku i psychologii. DNA analýza, digitální forenzika nebo forenzní entomologie jsou nástroje, o jejichž existenci detektivové minulého století mohli jen snít.
Zároveň ale platí, že kriminalistika není neomylná věda a její výsledky jsou jen tak dobré jako péče věnovaná zajištění místa činu a zpracování vzorků. Nejsilnějším nástrojem při vyšetřování zůstává kombinace vědy, zkušenosti a lidského úsudku.
Zdroje: Západočeská univerzita, Wikipedia – Forenzní vědy, Vesmír – Forenzní věda
