Asi málokdo z nás si uvědomuje, že až polovina konfliktů v Africe nebo na Blízkém východě má kořeny v rozhodnutích, která jsou více než sto let stará. Kolonialismus jako kapitola dějin skončil formálně ve 20. století, ale jeho stopy můžeme sledovat téměř každý den. Co to ten kolonialismus vlastně byl a jak to, že se s ním stále setkáváme?
Co kolonialismus byl a jak začal
Kolonialismus byl systém, při kterém jedna velká mocnost ovládala jiné území a jeho obyvatele. Moderní kolonialismus se datuje od 16. století do poloviny 20. století a byl typicky záležitostí západoevropských mocností. Počátkem byla touha po obchodních cestách do Asie. V roce 1492 začal Kryštof Kolumbus hledat západní cestu do Indie a Číny. Místo toho přistál na Bahamách, čímž odstartoval vznik Španělské říše.
Španělsko a Portugalsko se brzy ocitly ve vleklém soupeření o nová území a obsadily původní domorodé země v Americe, Indii, Africe a Asii. Rychle je následoval i zbytek Evropy. Hlavním motivem byly suroviny a přístup k novým trhům. Dále také vojenská přítomnost a šíření ideologie o nadřazenosti evropské kultury, což bylo podle kolonialistů jejich posláním.
Berlínská konference
Vrcholem evropské koloniální expanze bylo závěrečné a systematické rozdělení afrického kontinentu. V roce 1870 ovládali Evropané jen 10 % území Afriky, zatímco roku 1914 to bylo 90 %. V tomto procesu byla klíčová Berlínská konference z přelomu let 1884 a 1885.
Evropské mocnosti si tam doslova rozporcovaly Afriku, a to pouze podle svých zájmů, bez ohledu na africké národy a bez znalosti jejich rozložení. Výsledkem bylo, že hranice nových kolonií byly doslova nakresleny pravítkem přes mapu, bez jakéhokoliv ohledu na to, kde žijí jednotlivé kmeny, jazyky nebo komunity. Při dělení Afriky nebyl brán zřetel na místní podmínky a zvyklosti, takže byla rozdělena území, která po stovky let tvořila jeden celek, což byl počátek pozdější nestability.
Jak kolonialismus v praxi fungoval
Kolonie byly využívány především jako zdroje surovin a levné pracovní síly. Ekonomicky se to projevovalo hlavně v dělbě práce, ve které se kolonie primárně soustředily na produkci surovin pro metropole. Metropole potom produkovala zboží s přidanou hodnotou, které se pak znovu a dráž prodávalo koloniím.
Místní obyvatelé byli nuceni pracovat především v dolech nebo na plantážích, zisky pak plynuly hlavně do Evropy. V amerických koloniích byl tento systém postaven na otroctví, přičemž se odhaduje, že do Ameriky bylo přivezeno přibližně 12 milionů otroků z Afriky. Koloniální správa zároveň systematicky potlačovala místní kultury, jazyky a tradiční správní struktury a nahrazovala je evropskými institucemi a hodnotami.
Katastrofa pro původní obyvatelstvo
Pro původní obyvatelstvo se ale kolonizace stala naprostou noční můrou. Kvůli ní zemřelo 90 % původních obyvatel Ameriky, tedy až 55 milionů lidí. Jejich smrt ale z velké části nezpůsobilo násilí Evropanů, nýbrž hladomor a šíření nemocí.
Kolonizátoři totiž do těchto zemí s sebou přivezli i neštovice nebo spalničky, vůči kterým nemělo místní obyvatelstvo žádnou imunitu. Také dopady v Asii byly obrovské. Například hladomor v Bengálsku z roku 1943, který zahubil přes 3 miliony lidí, byl způsoben nekompromisním důrazem na vývoz čaje a dalších koloniálních plodin, který Británie vyžadovala bez ohledu na potřeby místního obyvatelstva.
Dekolonizace
Druhá světová válka výrazně oslabila evropské mocnosti. Na základě toho pak začal proces dekolonizace. Většina afrických a asijských zemí získala nezávislost v 50. a 60. letech 20. století, v mnoha případech ale velmi rychle a bez dostatečné přípravy.
Vznikem mnoha nestabilních vlád skončila dekolonizace Afriky. Mnoho zemí nebylo vnitřně připraveno na nezávislost a existovala v nich zejména velká kmenová diverzita. Navíc do ní v 70. letech začal pronikat Sovětský svaz a bývalé kolonie se najednou ocitly ve studené válce.
Namísto stabilních demokratických vlád zde nastoupily autoritativní režimy nebo vojenské vlády. Ty do zemí přivedly ještě větší nepohodu a úplně novou formu útlaku.
Dopady kolonialismu dnes
Otázka, jestli má kolonialismus dopady i v současnosti, není vůbec akademická. Odpověď je jasná: ano, a projevuje se hned v několika rovinách. V rovině politické jsou to právě ony umělé hranice z Berlínské konference, které dodnes způsobují konflikty.
Ukázkový příklad najdeme v Mali, kde rovné hranice rozdělují etnickou skupinu Tuaregů, kteří jsou v dlouhodobém konfliktu s národem Bambarů. Právě kvůli tomuto a mnoha dalším příkladům panují v Africe často nepokoje, které vedou k úprku lidí do Evropy, především do Francie a Velké Británie.
V rovině ekonomické přetrvává závislost mnoha afrických a latinskoamerických zemí na vývozu primárních surovin, zatímco průmyslové zpracování a přidaná hodnota zůstávají v bohatých zemích. Specializace zemí určená kolonialismem leckde přetrvala dodnes. Například Ghana je jedním z největších producentů kakaa, Senegal vyváží arašídy a podobně je tomu i u nerostných surovin.
Zdroje:
https://plus.rozhlas.cz/berlinska-konference-rozdeleni-afriky, https://dejinyasoucasnost.cz/archiv/kolonialismus-odkaz, https://www.historickyobzor.cz/dekolonizace-20-stoleti, https://blisty.cz/art/dedictvi-kolonialismu-afrika
