Asi každý z nás někdy potkal někoho, kdo má problémy s alkoholem, kouřením nebo třeba s hazardem. Takové závislosti mohou být okolím vnímány jako slabost vůle nebo morální selhání. Ve skutečnosti je to ale výrazně jiné a z vědeckého pohledu také velice fascinující. Závislosti jsou totiž chronické onemocnění mozku, které mění jeho strukturu a fungování takovým způsobem, že nad nimi postupně ztrácíme kontrolu. Jak to ale celé funguje?
Mozkové centrum štěstí
Abychom pochopili závislost, musíme nejprve pochopit, jak mozek odměňuje chování. V mozku se nachází oblast zvaná nucleus accumbens, která bývá označována jako centrum potěšení. Tato oblast je zodpovědná za uvolňování dopaminu, neurotransmiteru, tedy chemického posla mezi nervovými buňkami, díky kterému se cítíme aktivní, sebevědomí a motivovaní.
Celé se to nazývá systém odměny a z evolučního hlediska je pro přežití nepostradatelný. Pokud uděláme něco, co je klíčové pro přežití, například se najíme, rozmnožíme se nebo se vyhneme nebezpečí, mozek nás poté odmění přívalem dopaminu. Díky němu máme příjemný pocit a cítíme se motivovaní, abychom toto chování zopakovali. Bez tohoto systému bychom prostě nepřežili.
Jak návykové látky přelstí mozek
Největší problém nastává, když do systému odměn vstoupí návykové látky. Po užití těchto látek nebo při hazardu se dopamin uvolňuje mnohonásobně více než při sportu nebo po dobrém jídle. Například kokain způsobuje trojnásobné zvýšení hladiny dopaminu oproti normálním hodnotám, heroin to udělá dokonce několikrát více.
Mozek si pak tuto intenzivní stimulaci rychle zapamatuje a klasické odměny mu začnou připadat malé. Jídlo, přátelství nebo sport pak budou pro mozek téměř nepotřebné. Hlavním zdrojem štěstí je od té doby návyková látka a vše ostatní jde stranou.
Tolerance
Jedním z klíčových mechanismů závislosti je tolerance. Při dlouhodobém užívání dochází k úbytku dopaminových receptorů nebo ke snížení produkce dopaminu, což vede ke snížené vnímavosti k běžným libým činnostem. Mozek se totiž snaží udržet rovnováhu: pokud dostává opakovaně příliš mnoho dopaminu, sníží počet receptorů, které na něj reagují, aby se ochránil před přetížením.
Výsledkem je, že stejná dávka látky přestane přinášet stejný efekt. Aby závislý člověk dosáhl původního pocitu, potřebuje stále větší dávky. Zároveň se bez látky cítí hůř než předtím, než začal, protože jeho přirozená produkce dopaminu je narušená. Proto se závislí lidé cítí bez nálady, bez života a depresivně, což je nutí k opětovnému užití.
Abstinenční příznaky
Pokud závislý člověk přestane látku užívat, zpravidla nastupují abstinenční příznaky. Jak intenzivní jsou, závisí na konkrétní látce i délce užívání. Každá návyková látka totiž působí na nervy jiným způsobem, zvyšuje nebo snižuje uvolňování neurotransmiterů. Tělo se těmto změnám postupně přizpůsobí svými vlastními regulačními mechanismy.
Když se ale užívání náhle ukončí, regulace hormonů zůstává na předchozí úrovni. U stimulačních látek, jako je pervitin nebo kokain, se při odvykání může dostavit únava, deprese a prázdnota. U sedativních látek, jako je alkohol, může být odvykání ještě horší. Odvykací stav při dlouhodobém užívání alkoholu může být provázen delirantním stavem s halucinacemi a epileptickými záchvaty a vyústit až v úmrtí následkem srdeční zástavy nebo mozkové mrtvice.
Závislosti bez drog
Závislost ale nevyžaduje žádnou chemickou látku. Mozek lze přelstít i samotným chováním. Behaviorální závislosti zahrnují závislosti na hazardu, počítačových hrách nebo internetu a sociálních sítích. Řadíme mezi ně také závislosti na jídle, sexu, tělesném cvičení nebo opalování.
Funguje to na stejném principu jako u návykových látek. Opakovaná stimulace odměnového systému vede k podobným změnám v mozku. Sociální sítě jsou pak ideálním příkladem prostředí, které je pro závislost navrženo. Notifikace, lajky a nepředvídatelné odměny v podobě algoritmu aktivují stejné dopaminové dráhy jako výherní automat.
V Česku problematických uživatelů sociálních sítí od roku 2018 přibylo z 5 na 8 procent, mezinárodně ze 7 na 11 procent, přičemž u patnáctiletých dívek dosahuje toto číslo až 16 procent.
Češi a gambling
Samostatnou kapitolou může být závislost na hazardních hrách. Podle statistik je u nás v Česku 89 až 105 tisíc chorobných hráčů, z toho 11 až 13 tisíc je mladších 18 let. V počtu na obyvatele patří ČR na druhé místo po Itálii v celé EU. Průměrný dluh hráčů, kteří se léčí, je skoro 600 tisíc korun a až 40 procent těchto hráčů uvádí, že na jejich majetek nebo plat někdy byla uvalena exekuce.
Závislost na hazardu se ale na rozdíl od ostatních závislostí dá velmi dobře skrývat. Okolí se o ní totiž na rozdíl od alkoholu obvykle dozví až ve velmi pokročilé fázi.
Proč je někdo závislý a někdo ne
Otázka, proč u jednoho člověka závislost vznikne a u jiného ne, nemá jednoduchou odpověď. Roli hraje kombinace genetických predispozic, prostředí a psychologického nastavení jedince. Výzkumy ukazují, že genetika odpovídá přibližně za 40 až 60 procent rizika vzniku závislosti.
Důležité je také prostředí v dětství: traumatické zážitky, zanedbávání nebo výskyt závislosti v rodině výrazně zvyšují riziko. Závislost také velmi často vzniká jako způsob úniku od bolesti, stresu nebo traumatu. Člověk zkrátka najde něco, co mu dočasně pomáhá snášet nepříjemné pocity, a mozek si tuto zkratku zapamatuje.
Zdroje: adiktologie.cz, psychologie.cz, nzip.cz, denikn.cz
