Asi každý z nás někdy zažil období, kdy práce najednou přestala bavit, cítili jsme se unavení nebo jsme měli v hlavě stále pocit, že nic z toho, co děláme, nedává smysl. Většina lidí dává takový pocit za vinu špatné náladě nebo jen dočasnému stresu. Pokud ale tyto pocity trvají týdny, nebo dokonce měsíce, může se jednat o něco závažnějšího. Jednou z možností je i syndrom vyhoření. Co to ale je a jak ho můžete poznat, se dozvíte v následujícím článku.
Co syndrom vyhoření vlastně je
Syndrom vyhoření byl poprvé popsán americkým psychologem Herbertem Freudenbergerem. Definoval ho jako stav psychického i fyzického vyčerpání způsobeného dlouhodobým přetížením, nejčastěji v pracovním prostředí. Také Světová zdravotnická organizace WHO ho v roce 2019 oficiálně zařadila do své klasifikace jako syndrom spojený s pracovním prostředím.
Vyhoření však není totéž co stres nebo únava. Stres je krátkodobá reakce těla na konkrétní situaci a po odeznění této situace obvykle ustoupí. Vyhoření je naopak dlouhodobý stav, který se rozvíjí postupně a po delší dobu. Nejčastěji postihuje lidi, kteří jsou do své práce velmi zaujatí, svědomití a mají na sebe vysoké nároky. Paradoxně tedy často ty nejlepší zaměstnance.
Jak vzniká vyhoření
Vyhoření nevznikne ze dne na den. Je to delší a postupný proces, který prochází několika fázemi. Na začátku bývá typicky nadšení a vysoké pracovní nasazení. Člověk může pracovat přesčas, má stále více úkolů a ignoruje své tělo, protože ho práce baví a chce v ní podat co nejlepší výkon.
Poté se začíná hromadit únava a narůstá pocit, že práce nikdy neskončí. Člověk začne zanedbávat odpočinek, koníčky a mezilidské vztahy. V reakci na to přichází frustrace a cynismus. Práce, která ho dříve naplňovala, najednou začíná působit bezvýznamně. Přestává ho zajímat, hledá chyby u druhých a stahuje se do sebe.
Poslední fází je samotné vyhoření, kdy člověk dosáhne bodu úplného fyzického a psychického vyčerpání. V tomto stadiu může mít potíže ráno vstát z postele, soustředit se na základní úkoly nebo obecně fungovat v běžném životě.
Co by vás mělo varovat
Rozpoznat u sebe syndrom vyhoření může být velmi obtížné, protože se rozvíjí pomalu a příznaky jsou zpočátku snadno zaměnitelné s běžnou únavou. Existuje ale mnoho varovných signálů, na které je dobré si dát pozor.
Prvním a nejčastějším příznakem je chronická únava, která neustupuje po víkendu ani po dovolené. Na rozdíl od běžné únavy nepomáhá ani spánek nebo odpočinek. Dalším možným příznakem je emoční otupělost a cynismus, kdy člověk přestává prožívat radost z věcí, které ho dříve naplňovaly, a lidé v práci mu začínají být lhostejní.
Velmi typické je také snížení výkonnosti a soustředění. Člověk má pak pocit, že pracuje více než kdy dříve, ale výsledky jsou výrazně horší. Fyzické příznaky mohou zahrnovat bolesti hlavy, problémy se spánkem, sníženou imunitu nebo zažívací potíže. Tyto fyzické projevy jsou důležité, protože si tělo tímto způsobem vynucuje pozornost, které by se mu jinak nedostalo.
Kdo je nejvíce ohrožen
Syndrom vyhoření se může rozvinout v jakémkoli povolání, ale některé profese jsou výrazně ohroženější než jiné. Nejvyšší výskyt tohoto syndromu je u pomáhajících povolání, jako jsou lékaři, zdravotní sestry, učitelé, sociální pracovníci nebo psychologové.
Tito lidé mohou být den co den vystaveni emočně náročným situacím a zároveň jsou pod tlakem systémů, od kterých nemusí dostávat dostatečnou podporu. Průzkumy ukazují, že až 50 procent lékařů v USA vykazuje alespoň nějaké příznaky vyhoření.
Dále jsou výrazněji ohroženi i lidé ve vysoce výkonnostních prostředích, jako jsou manažeři, právníci, finančníci nebo podnikatelé. V posledních letech ale vyhoření přibývá i u mladých lidí, kteří teprve nastupují na trh práce. Jsou totiž pod tlakem vysokých očekávání spojených s nestabilitou trhu.
Ještě hůře než muži jsou na tom ženy, a to nejčastěji kvůli takzvanému dvojímu břemeni: plné pracovní zátěži spojené s nerovnoměrným rozložením domácích povinností.
Rozdíl mezi vyhořením a depresí
Syndrom vyhoření a deprese mají mnoho podobných příznaků a lidé je mohou snadno zaměnit. Oba stavy totiž zahrnují únavu, zhoršenou náladu, ztrátu zájmu a sníženou výkonnost. Klíčový rozdíl ale spočívá v tom, kde a jak se tyto pocity projevují.
Vyhoření bývá navázané na pracovní prostředí. Dotyčný se cítí špatně v práci, ale mimo ni může fungovat relativně normálně. Deprese naproti tomu může pronikat do všech oblastí života téměř bez výjimek.
Druhý důležitý rozdíl je v příčinách. Vyhoření má jasnou příčinu v dlouhodobém pracovním přetížení. Deprese ale může vzniknout i bez zjevného vnějšího spouštěče. Je důležité vědět, že neléčené vyhoření může do deprese přejít. Proto je potřeba nepodceňovat ani jeden z těchto stavů a vyhledat odbornou pomoc.
Jak se s vyhořením vypořádat
Pokud u sebe rozpoznáte některé z těchto příznaků vyhoření, je velmi důležité přiznat si, že se něco děje. Dále se doporučuje vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta, který může pomoci identifikovat příčiny a nastavit konkrétní kroky ke zlepšení.
Pro uzdravení jsou velmi důležité také pravidelný odpočinek a kvalitní spánek. Nemalou roli hraje i sociální podpora blízkých. Už jeden rozhovor o tom, co vlastně prožíváte, může celou situaci odlehčit.
Zdroje:
Psychologie.cz
NZIP.cz
iDNES.cz
Hospodářské noviny
