Asi každý z nás se ve škole učil, že první světová válka začala atentátem na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu. Jenže to je podobné jako říct, že požár způsobila jediná zápalka. Zápalka ho sice zapálí, ale k tomu, aby vzplanul celý les, musí být nejprve vyschlý. Evropa v roce 1914 byla přesně takovým lesem.
Atentát v Sarajevu
Bezprostředním spouštěčem války byl atentát v Sarajevu 28. června 1914, kdy bosenský nacionalista zavraždil Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku. Cílem bylo osvobození Bosny a Hercegoviny od habsburské nadvlády. Samotný atentát nebyl hladkou prací. První pokus pomocí bomby selhal, atentátník se ale shodou náhod vyskytl přímo vedle auta arcivévody. Jeho dva následné výstřely pak změnily dějiny světa.
Alianční systém
Za normálních okolností by atentát mohl zůstat jen regionálním incidentem. Evropa ale byla provázána sítí spojeneckých smluv. Existovaly dvě hlavní aliance: Trojspolek tvořený Německem, Rakousko-Uherskem a Itálií a Trojdohoda, do které patřily Francie, Rusko a Velká Británie. Tyto aliance měly sloužit k zajištění míru, ale místo toho spustily řetězovou reakci. Za pouhých šest týdnů od výstřelů v Sarajevu bylo ve válce šest největších evropských mocností.
Nacionalismus
Dalším velkým faktorem se stal nacionalismus, který se v průběhu 19. století stal jednou z nejsilnějších politických sil v Evropě. Velmi rozšířený byl zejména na Balkáně, kterému se přezdívalo „sud střelného prachu Evropy“. Osmanská říše se rozpadala, vznikaly nové malé státy a každý z nich měl územní nároky, které se překrývaly s nároky sousedů.
Militarismus
K napjaté atmosféře přispěl i dramatický nárůst militarismu. Evropské velmoci závodily ve zbrojení a budovaly obrovské armády. Německo pod císařem Vilémem II. dramaticky rozšiřovalo své námořnictvo, což vyvolávalo nervozitu v Británii. Militarizace posílila přesvědčení, že válka je nevyhnutelná a rychle vyhratelná.
Červencová krize
Mezi atentátem a vypuknutím války uběhlo pět týdnů. Rakousko-Uhersko dalo Srbsku ultimátum, jehož podmínky nebyly přijatelné. Srbsko odmítlo přítomnost rakouských vyšetřovatelů, a tím dalo signál k válce. V zákulisí přitom vydalo Německo Vídni bianco šek, tedy slib nepodmíněné podpory.
Versailleský mír
Válka si vyžádala přibližně 17 milionů mrtvých a skončila v listopadu 1918. Mírová smlouva podepsaná 28. června 1919 ve Versailles měla zajistit, aby se něco podobného neopakovalo. Výsledek byl opačný. Německo muselo zaplatit válečné reparace, původně 226 miliard marek, později snížených na 132 miliard. Splatilo je teprve v roce 2010. Nejhorší byl pocit národního ponížení, který o dvacet let později přivedl k moci Adolfa Hitlera.
Závěr
První světová válka nevznikla z jediné příčiny, ale z dlouhodobého hromadění napětí. Nacionalismus, militarismus, imperiální rivalita a alianční mechanismus vytvořily systém, který byl sám o sobě nestabilní. Atentát byl jen spouštěčem. A ironií dějin je, že mírová smlouva, která válku formálně ukončila, položila základ pro válku druhou, ještě ničivější.
Zdroje: Příčiny první světové války, Příčiny vzniku první světové války, 100 let od Versailleské mírové smlouvy, Versailleská smlouva a její ratifikace
