Co intuice ve skutečnosti je
Asi jsme všichni zažili moment, kdy přijdeme do místnosti a cítíme, že je něco prostě špatně. Nebo potkáme cizího člověka a hned si myslíme, že se mu nedá věřit, aniž bychom věděli proč. Říkáme tomu intuice. Po celá staletí ji lidé vnímali jako záhadu, nebo dokonce nadpřirozený dar. Dnes ale skutečně začínáme odhalovat, co za ní stojí.
Naše intuice není šestý smysl ani magie. Jde o využití neuvědomělých informací, které nám pomáhají lépe se rozhodovat nebo jednat v situacích, kdy nemáme čas ani dostatek informací pro delší vědomé rozhodnutí. Popisuje to Joel Pearson, výzkumník z Univerzity Nového Jižního Walesu. Výzkumy naznačují, že mozek je velký stroj na předvídání, který neustále porovnává nové informace s již prožitými zážitky a zkušenostmi. Výsledkem tohoto předpovídání je pocit, který přijde rychleji, než stihneme vědomě myslet.
Dva systémy v hlavě
Aby bylo možné intuici pochopit, je potřeba vědět, jak mozek přistupuje k myšlení obecně. Izraelsko-americký psycholog Daniel Kahneman, který za svůj výzkum rozhodování získal v roce 2002 Nobelovu cenu za ekonomii, popsal ve své přelomové knize Myšlení, rychlé a pomalé dva základní způsoby, jakými mozek funguje. První systém je intuitivní, rychlý a automatický. Druhý systém je naopak vědomý, pomalý a analytický. Ten první systém nám běží stále „na pozadí“. Zpracovává obrovské množství informací bez jakéhokoliv vědomého úsilí, a produkuje tak pocity, dojmy a okamžité reakce. Druhý systém nastupuje tehdy, když narazíme na problém, který vyžaduje vědomé přemýšlení. Například matematické příklady nebo složitá rozhodnutí. První systém po většinu času generuje správné odpovědi, nespotřebovává mnoho energie, pracuje snadno a rychle, čímž chrání člověka před přetížením. Zároveň ale chybuje, a to systematicky.
Kdy intuice skutečně funguje
Jedním z nejpozoruhodnějších projevů intuice je takzvaná expertní intuice. Jde o schopnost zkušeného odborníka udělat správné rozhodnutí ve zlomku sekundy, aniž by vědomě analyzoval situaci. Jedním z nejpozoruhodnějších příkladů použití intuice je příběh psychologa Garyho Kleina o veliteli hasičů. Ten při zásahu v hořícím domě zavolal: „Rychle pryč!“, aniž by věděl proč. Jen co všichni vyběhli ven, budova se zřítila. Až potom si velitel uvědomil, že požár byl neobvykle tichý a jeho uši byly neobvykle horké. Jeho intuice na základě zkušeností odhalila, že zdroj požáru nebyl tam, kde se zdálo. Podobné zkušenosti mají například šachoví velmistři, kteří dokážou během několika sekund vyhodnotit pozice na šachovnici a naplánovat další tahy. Nebo to mohou být i velmi zkušení lékaři, kteří správně diagnostikují pacienta ještě před výsledky testů. Intuitivní úsudky jsou relativně spolehlivé především tehdy, když má člověk dostatek zkušeností přímo v dané specifické oblasti, prostředí je relativně jednoduché a pravidelné a během učení je k dispozici dostatečně rychlá a kvalitní zpětná vazba.
Kdy intuice selhává
Největší problémy nastávají tehdy, když intuici přisoudíme příliš velkou důvěryhodnost. Může totiž být náchylná k různým heuristikám a zkreslením, protože se často rozhoduje na základě velmi omezených informací. Heuristiky jsou mentální zkratky, které v jednoduchých situacích fungují skvěle, ale v komplexních prostředích mohou vést k systematickým chybám. Klasickým příkladem může být jednoduchá úloha s pálkou a míčkem. Pálka a míček stojí dohromady 1,10 dolaru, pálka je přesně o jeden dolar dražší než míček. Kolik stojí míček? Naprostá většina lidí by bez váhání odpověděla 10 centů, což je špatná odpověď. Reálně stojí 5 centů. Intuice totiž převzala velení a nechala se oklamat na první pohled jednoduchým příkladem. Podobně ale intuice může fungovat i někde, kde nemáme žádné osobní zkušenosti. Například při investování na burze, předvídání chování lidí, které neznáme, nebo při odhadování budoucího vývoje.
Střeva a druhý mozek
Zajímavá a méně známá je fyzická stránka lidské intuice. Výzkumy naznačují, že emoce a intuice jsou v našich útrobách fyzicky přítomny. Střeva jsou vystlána sítí neuronů a často se o nich mluví jako o druhém mozku. Tento systém se nazývá enterický nervový systém a obsahuje více než 100 milionů neuronů, což je více než samotná mícha. Tento systém pak komunikuje s mozkem pomocí bloudivého nervu a vytváří tak osu střevo–mozek, která ovlivňuje naše emocionální i fyzické stavy. Proto také říkáme, že máme „motýly v břiše“.
Jak poznat, kdy intuici věřit a kdy ne
Dnes máme díky vědeckým výzkumům docela přehledné informace o tom, kdy intuici věřit a kdy ne. Například může být docela spolehlivá, když máme v dané oblasti bohaté zkušenosti nebo pokud jsme pod tlakem a dlouhé rozmýšlení prostě není možné. Závisí ale i na prostředí, tedy na tom, jestli je samo o sobě předvídatelné, nebo ne. Naopak nás intuice může zklamat tehdy, když nemáme dost zkušeností nebo jsme v úplně nové situaci, takže se naše myšlení nemá moc o co opřít. Dále se může stát až nebezpečnou, když při rozhodování hrají velkou roli emoce jako strach, zlost nebo euforie. Ty totiž mohou všechno výrazně zkreslit. Nejhorší to může být u finančních rozhodnutí, hodnocení prvního dojmu u lidí nebo i u mnoha dalších jevů.
Zdroje:
