Asi každý z nás někdy slyšel větu: „Tomu já nevěřím, to jsou jen mediální lži.“ Ještě před dvaceti lety bylo toto tvrzení výsadou hrstky lidí na okraji společnosti. Dnes se s ním setkáváme čím dál běžněji a data to potvrzují. Důvěra v média po celém světě soustavně klesá a Česká republika v tomto trendu rozhodně nezaostává. Co za tím stojí a je skepticismus vůči médiím vždy neoprávněný?
Čísla
Přinejmenším znepokojivá je situace v Česku. Podle zprávy Digital News Report 2023 se důvěra v média u nás pohybuje okolo 30 procent, což je vůbec nejnižší hodnota od počátku zkoumání. Pro srovnání, v roce 2015 se důvěra pohybovala okolo 39 procent. Podle dlouhodobého průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění důvěra klesá už od přelomu tisíciletí. Nejméně lidí věří tištěným novinám: v roce 2002 jim věřilo 56 procent Čechů, dnes je to jen třetina dotázaných. Nejde přitom o ryze český problém. Na globální úrovni ztratila média podle průzkumu agentury Edelman pět procentních bodů a celkově jim důvěřuje jen 57 procent respondentů z celého světa. Za dvacet let jsme tedy přešli ze stavu, kdy médiím věřila nadpoloviční většina společnosti, do stavu, kdy jim nadpoloviční většina nevěří.
Vlastnictví médií a střety zájmů
Jedním z nejvážnějších problémů moderních médií je jejich vlastnictví. Soukromé vlastnictví totiž může znamenat zaujatost médií vůči nějaké konkrétní straně. Často tak posiluje vliv bohatých lidí na běžnou společnost. Tento problém zná Česká republika velmi dobře. Z doby, kdy byl Andrej Babiš premiérem, se stal symbolem střetu zájmů mezi politikou a médii. Kombinace mediální a politické moci je v naprostém rozporu s tradičním chápáním demokratického fungování státu a médií. Média provozovaná politikem v podstatě ztrácejí svůj společenský význam. Čtenáři a diváci to velmi přirozeně cítí, a právě to přispívá k poklesu důvěry.
Komerční tlak a bulvarizace
Dalším důvodem je ekonomický tlak na tradiční média. Příjmy z reklamy klesají a přesouvají se na sociální sítě. Výsledkem je tlak na co nejklikatelnější obsah. Lidé na takový obsah sice více klikají, ale méně mu věří, a tím klesá i jejich důvěra v celé médium. Média tak uvízla v pasti. Aby přežila ekonomicky, musí produkovat klikatelný obsah, jenže ten často poškozuje jejich kredibilitu.
Dezinformace
Třetí velkou příčinou je systematické šíření dezinformací a záměrné podkopávání důvěry v mainstreamová média. Dezinformační weby jednoznačně mají vliv na důvěru občanů v seriózní média. Jedním z jejich cílů je rozvrátit důvěru v tradiční a veřejnoprávní média, aby pak mohly lépe manipulovat s davy. Největší boom zažívají dezinformace hlavně v krizových obdobích, kdy je společnost nejvíce zranitelná. Největší pokles důvěry byl zaznamenán v roce 2015, kdy vrcholila migrační krize. Důvěra ale klesá i během jiných krizí, například v době covidu nebo při válce na Ukrajině.
Politici přímo útočící na média
Významnou roli v poklesu důvěry hrají i samotní politici. Důvěru v média často poškozují právě přímé útoky politiků na novináře nebo na celá média. Když totiž nějaký vysoce postavený politik označí médium za nepřítele lidu, jak jsme už v Česku několikrát zažili, část společnosti to prostě přijme. Není to přitom fenomén jen v Česku. Donald Trump v USA vícekrát označoval tamní velká média za „fake news“, Viktor Orbán v Maďarsku mediální krajinu doslova přetransformoval tak, aby sloužila vládnoucí straně. Maďarsko jako jediné vykazuje vysoké riziko a tamní mediální prostředí je popisováno jako téměř zcela ovládané vládnoucí politickou stranou Fidesz.
Kde leží hranice skepticismu
Je ale důležité říct, že ne všechna nedůvěra v média je neoprávněná. Kritické čtení zpráv, ověřování zdrojů a schopnost rozlišovat mezi zprávami, komentářem a reklamou jsou základní dovednosti mediální gramotnosti. Když lidé nevěří celospolečenským institucím, nevěří ani tomu, jak interpretují svět. A tím se vytváří prostor, vakuum, které musí zaplnit novou interpretací. Jednou z mála dostupných alternativ je ta, kterou nabízejí alternativní média a případně dezinformační weby, popisuje výzkumník Martin Pilnáček cestu k radikalizaci. Zdravý skepticismus je tedy prospěšný, ale totální nedůvěra ke všem tradičním médiím bez rozdílu lidi nečiní informovanějšími, ale naopak zranitelnějšími vůči manipulaci.
Sociální sítě a názorové bubliny
V neposlední řadě hrají zásadní roli také moderní technologie a sociální sítě. Platformy jako Facebook, YouTube nebo TikTok fungují na principu maximalizace času, který na nich uživatel stráví. Toho dosahují tak, že lidem předkládají obsah, který odpovídá jejich stávajícím názorům a vyvolává silné emoce, nejčastěji hněv nebo strach. Výsledkem často bývá, že jsou uživatelé izolovaní od jiných pohledů na svět. Když pak tradiční média přinesou zprávu, která do této uzavřené bubliny nezapadá, je pro člověka psychologicky snazší označit dané médium za prolhané, než přehodnotit vlastní názor.
Zdroje:
