Plast je jedním z největších vynálezů 20. století. Je lehký, odolný, levný a dá se tvarovat do čehokoliv. Právě proto ho dnes najdete úplně všude: v obalech potravin, oblečení, nábytku, pneumatikách, kosmetice i elektronice. Co ale málokdo tuší, je, že plast se postupem času rozpadá na stále menší a menší kousky, které pak tiše putují prostředím, potravními řetězci a nakonec i naším tělem. Říkáme jim mikroplasty a jejich přítomnost v lidském organismu je jedním z nejvíce diskutovaných vědeckých témat současnosti.
Co jsou mikroplasty
Mikroplasty jsou vlastně malinké kousky plastu velké od jednoho mikrometru do pěti milimetrů. Pro srovnání: lidský vlas je široký zhruba 70 mikrometrů. Většinu těchto mikroplastů tak pouhým okem nemůžeme vůbec spatřit.
Rozdělujeme je na dva základní typy: primární a sekundární mikroplasty. Primární mikroplasty jsou v této velikosti vyráběné za konkrétním účelem. Například se mohou využít v kosmetice jako peelingy nebo v zubních pastách. Sekundární mikroplasty pak vznikají postupným rozpadem větších plastových předmětů pod vlivem UV záření, vlhkosti a mechanického otěru.
Speciální kategorií jsou nanoplasty, jejichž velikost klesá pod jeden mikrometr. Ty jsou zvláště problematické, protože jsou tak malé, že mohou pronikat přímo přes buněčné membrány.
Kde všude mikroplasty vznikají
Zdroje mikroplastů jsou překvapivě jednoduché a můžeme se s nimi setkat každý den. Jejich největším zdrojem jsou pneumatiky. Ty se totiž za jízdy postupně rozpadají a jemný plastový prach se pak šíří ovzduším i dešťovou vodou po krajině.
Druhým velkým zdrojem je praní syntetického oblečení. Nylonová nebo polyesterová vlákna totiž při praní uvolňují do vody stovky tisíc mikroplastů. V neposlední řadě jsou významným zdrojem plastové obaly. Ty se na skládkách nebo v přírodě postupně rozpadají na stále menší kousky.
Méně známým zdrojem jsou syntetické koberce, čalouněný nábytek nebo plastové povrchy v interiérech, ze kterých se mikroplasty uvolňují do domácího prachu. Například v Londýně dopadlo v průběhu 24 hodin na jeden metr čtvereční 575 až 1008 mikroplastových částeček z ovzduší.
Jak se dostávají do těla
Způsobů, jakými se mohou mikroplasty v těle objevit, je mnoho. Většina z nich je navíc bohužel naprosto nevyhnutelná. Nejčastěji se tak stane během jídla a pití.
Podle studie Světového fondu na ochranu přírody člověk za jediný týden sní a vypije až dva tisíce částic plastu. Celková hmotnost přibližně odpovídá hmotnosti kreditní karty. Mikroplasty totiž můžeme nalézt téměř ve všech druzích potravin: v mořských plodech a rybách, v pitné vodě, soli, medu, pivu nebo i v ovoci a zelenině.
Velkým paradoxem je, že balená voda bývá laiky považována za bezpečnější alternativu k vodě z kohoutku. Výzkumníci přitom nalezli v litru balené vody průměrně 240 000 plastových částeček, zatímco kohoutková voda jich má výrazně méně.
Druhou hlavní cestou je vdechování. Mikroplasty jsou přítomné v ovzduší venku i v interiérech a my je každým nádechem dostáváme přímo do plic.
Kde v těle je můžeme najít
Ještě před několika lety se vědci domnívali, že mikroplasty prostě projdou trávicím traktem z těla ven. Výzkumy z posledních let však ukazují něco mnohem znepokojivějšího.
V průlomové nizozemské studii z roku 2022 vědci poprvé změřili mikroplasty v lidské krvi: v průměru bylo nalezeno 1,6 mikrogramu na mililitr krve, přičemž v 17 ze 22 zkoumaných vzorků byly plastové částice přítomny. Nejčastěji šlo o PET, tedy polyethylentereftalát, ze kterého se vyrábějí plastové lahve, polystyren a polyethylen.
Trávicí soustava je hlavním místem, kde se mikroplasty ukládají. Ze střev pak putují do dalších orgánů, jako jsou ledviny, játra nebo mozek. S mikroplasty se navíc setkáváme téměř od narození, protože byly nalezeny i v mateřském mléku.
Mikroplasty v mozku
Jedním z nejvíce alarmujících zjištění posledních let jsou nálezy mikroplastů přímo v mozkové tkáni. Americký tým vědců z University of New Mexico analyzoval vzorky mozkové tkáně odebrané při pitvách mezi lety 2016 a 2024 a výsledky ukázaly znepokojivý trend: koncentrace mikroplastů v mozku se za osm let zvýšila přibližně o 50 procent.
Tyto malé plasty se navíc v mozku hromadí více než v játrech nebo v ledvinách. Hematoencefalická bariéra, která chrání mozek před škodlivými látkami, mikroplastům nebrání. Výzkumy na myších navíc ukázaly, že mikroplasty dodané do těla se během několika hodin dostaly do mozku a snížily paměť i motoriku. Vědci proto zkoumají možnou spojitost mezi mikroplasty a Parkinsonovou nemocí nebo dalšími neurodegenerativními onemocněními.
Jaká mají zdravotní rizika
Věda zatím bohužel nemá jasné odpovědi na to, jestli mikroplasty nějak ovlivňují naše zdraví. Výzkumy stále probíhají, ale narážejí na jeden háček. Velmi těžko se totiž hledá kontrolovatelná skupina lidí bez mikroplastů v těle, protože jsou zkrátka úplně všude.
Je ale prokázané, že nanoplasty mohou způsobovat stres, poškozovat buněčné membrány a měnit složení střevní mikrobioty.
Zdroje: Ekolist, iDNES, Vesmír, ČT24
